Takoví jsou křečci:

• křečci žijí většinou jako samotáři a patří do čeledi Křečkovití (Cricetidae)
• křečci jsou hlodavci, jejich zuby neustále dorůstají, proto si je křečci musí pravidelně obrušovat
• křeček může své torby značně roztáhnout tak, že připomíná rogalo, sahají mu od tlamičky až po pas
• křečci jsou aktivní pouze večer a v noci, přes den spí
• křečci jsou převážně býložraví, ale i oni potřebují čas od času živočišné bílkoviny
• dožívají se pouze dvou, maximálně tří let
• křečci se potřebují hodně hýbat
• nejdůležitějším smyslem je pro křečka čich, je tak dokonce schopen poznat svého majitele
• na větší vzdálenost křečci příliš dobře nevidí, v denním světle jsou téměř slepí

Křeček a jeho smysly:
Pro orientaci v okolí je pro člověka nejdůležitější zrak. Následuje sluch a nakonec čich. U křečků je toto pořádí obrácené.

Čich: stejně jako my poznáme člověka podle jeho vzhledu, ukládá si křeček do paměti vzory pachů a s jejich pomocí pak i po dlouhé době rozezná příslušníky stejného druhu, nepřátele i své chovatele. Páry nebo příbuzenstvo se rozeznávají podle skupinového pachu, který i přes jejich přirozené agresivní sklony zajistí mírné chování. Potravu je křeček schopen ucítit na velké vzdálenosti. Díky pachovým značkám, které zanechává třením svých mazových žláz o důležité předměty a místa, a díky svým výkalům a moči je křeček schopen orientovat se ve svém okolí i potmě. Současně tak označuje své území proti všem možným vetřelcům.

Sluch: schopnost akustického vnímání je u křečků velice rozvinutá, jsou schopni vnímat také frekvence ze spektra ultrazvuku. To jim neslouží na obranu proti neptřátelům, ale spíše k vnitrodruhovému dorozumívání se. Tak mohou všechny mláďata pro nás neslyšitelnými zvuky přivolat svoji matku, když je jim po opuštění rodného hnízda příliš zima, nebo mají hlad či žízeň. Křečci jsou schopni rozeznat různé tóny hlasu, či po nějakém čase poznat toho, kdo se o ně stará. Během dne křeček složí své ušní boltce, aby mohl nerušeně spát.

Zrak: jakožto noční tvor nedisponuje křeček nijak zvlášť dobrým zrakem. Vnímání tvarů a barev je patrně pouze nedostatečně rozvinuto. Naproti tomu je křeček se svýma po stranách posazenýma kulovitýma očima schopen jedním pohledem zachytit celé své okolí. Dá se říci, že křeček má opravdu široký rozhled - asi 110 stupňů. Na naše poměry je křeček ovšem poněkud krátkozraký, na vzdálenost větší než 1 metr je již stěží schopen rozeznat kontury. Pohyby, třeba blížícího se nepřítele, ovšem je schopen rozeznat na větší vzdálenost. Na denním světle je křeček téměr slepý. To také vysvětluje jeho často pozorovatelnou lekavost, ocitne-li se náhle v neznámém prostředí.

Hmat: stejně jako hmatové vousky slouží rovněž jemné chloupky na bocích a na předních i zadních končetinách k orientaci v noci. S pomocí těchto speciálních chloupků a vousků je křeček schopen vnímat překážky, které se mu postaví do cesty. Kromě toho mu také pomáhají lépe odhadnout, zda je pro něho otvor či průlez dostatečně široký.

pravidelně ozývají tiché libé zvuky, mělo by s mláďaty být vše v pořádku.
Rada: přesto je třeba občas hnízdo zkontrolovat. Vždy vyčkejte, až samička domeček opustí, nebo ji vylákejte nějakým pamlskem. V žádném případě hnízdo neprohlížejte v přítomnosti samičky. Je to pro ni velmi stresující.
Může se také stát, že ochranné pudy jsou u samičky natolik silné, že jakmile z hnízda uslyší rušivé zvuky, okamžitě se do něj vrátí. Proto hnízdo zkontrolujte co nejrychleji a stříšku ihned znovu zavřete.
Pokud jsou mláďata v hnízdě schována tak, že je nemůžete vidět, odhrňte je nějakým stéblem z vnější podestýlky. Hlavně do něj nikdy nesahejte rukama. Pro samičku to je totiž jednoznačně cizí pach, který vnímá rušivě.
Pokud v hnízdě objevíte mrtvé mládě, odstraňte jej pinzetou.
Na malé křečky můžete sahat až když koukají a sami vylézají z hnízda. I tak je třeba být velmi opatrní a před braním mláďat do ruky  je dobré promnout v dlani trochu materiálu z hnízda, aby získala stejnou „vůni“ jako mláďata.

Kanibalismus
Požírání mláďat vlastní matkou (případně dalšími společně chovanými zvířaty) se nazývá kanibalismem. Ve volné přírodě k tomu nejčastěji dochází tehdy, pokud na malé ploše musí žít pohromadě příliš mnoho jedinců. (Odborně se tento nedostatek prostoru nazývá „crowding“.)
V souvislosti s odchovem mláďat v kleci se kanibalismus někdy rovněž objevuje. Jeho existence může mít různá opodstatnění:

• Nedostatek klidu: pokud je samička v období narození mláďat nervózní a bojácná, především vlivem neustálého vyrušování a změny pachů v hnízdě, může ji stres dohnat až k požírání narozených mláďat.
• Chybějící brzdný mechanismus: když matka zbavuje mláďata pupeční šňůry, obvykle ji sežere až těsně k vyústění u jejich tělíčka. Má totiž v sobě vrozenou zábranu, která ji zabrzdí až teprve u tělíčka mláděte. Za normálních okolností mládě při přerušování pupeční šňůry protestuje a piští, což u matky právě onen brzdný mechanismus bezpečně spouští. Je-li mládě mrtvé nebo jen oslabené a neozývá se, matka někdy jednoduše žere dál.
• Nedostatek bílkovin: mladým samičkám nebo samičkám, které jsou příliš brzy po porodu znovu březí, výrazně chybí dostatek bílkovin. Tento nedostatek bílkovin mohou někdy řešit právě požíráním vlastních mláďat.
• Rušení v období laktace: pokud má samička vlivem dlouhotrvajícího stresu málo mléka, může to rovněž vést ke kanibalismu.
• Nedostatek prostoru: je-li v kleci příliš mnoho jedinců, přestanou křečci dočasně vylučovat svůj typický pach. Následkem toho mohou mláďata zůstat bez pachové stopy, čímž je samička nepozná a sežere je.
• Příliš mnoho mláďat : samička není schopná uživit velký počet mláďat, proto jejich počet zmenší
• Nemoc : samička může zabít a sežrat nemocná nebo slabá mláďata

Odchov mláďat
Samičky křečka jsou velmi svědomitými matkami a věnují mláďatům maximální péči. A jako typičtí v hnízdech odchovávaní savci jsou mláďata na matce naprosto závislá. Proto s nimi matka první dny po porodu zůstává, až na malá přerušení, neustále. Kromě zahřívání a poskytování mateřského mléka, má na starosti i hygienu. Olizuje jim všechny tělní otvory a požírá jejich trus a moč. Intenzivním olizováním bříška rovněž podporuje činnost jejich trávící soustavy. Navíc dává pozor, aby se žádné mládě příliš nevzdálilo z hnízda. Jakmile si něčeho takového všimne, okamžitě mládě popadne za uvolněnou kůži na šíji a vrátí jej pěkně zpět do hnízda. Stejný chvat používá, pokud se musí na chvíli z hnízda vzdálit, ale mládě se odmítá od struku oddělit.
Jinak probíhá vývoj mláďat mimo matčino tělo zhruba stejně rychle, jako když byla matka březí.

Odstav mláďat
Ve stáří 4 týdnů jsou mláďata již samostatná. Někdy je lépe počkat s odstavem až na 5. týden, podle velikosti vrhu. Čím více mláďat ve vrhu je, tím pomalejší je jejich vývoj. Právě v období, kdy jsou nejroztomilejší a kdy se nemůžete vynadívat na jejich zábavné bojůvky, se s nimi musíte rozloučit. Zavolejte tedy zájemcům, že jsou mláďata připravena k odebrání.
Pokud se vám odběr protáhne, je třeba mláďata od matky oddělit a rozdělit je podle pohlaví.

Tělesný vývoj mláděte:

Jak si získat křečkovu důvěru?
Ochočení křečka je velmi důležité. Abyste si s ním mohli hrát a brát ho do ruky musíte si získat jeho důvěru. Chce to čas a trpělivost, důvěra křečka se získává postupně. Není dobré to odkládat, nejlépe se křeček ochočí, dokud je ještě mladý.

Když se mu budete věnovat často a budete na něj mluvit, naučí se znát váš hlas. Když dáváte ruku do klece dávejte pozor, abyste nedělali prudké pohyby, tak malého tvorečka jako je křeček může vaše ruka snadno vyděsit.

Takové ochočení křečka může trvat tak tři týdny, ovšem je to individuální, nemyslete si, že křečci jsou všichni stejní. Někdo vám může začít důvěřovat po týdnu a jiný za měsíc.

Ochočování neuspěchejte a postupujte podle níže uvedených bodů. Pokud to uspěcháte, křeček pak nemusí být ochočený a musíte začít znova.

Proč křečci koušou?
Vždycky myslete na to, že křečci koušou jen když jsou vyděšení, je to v podstatě jejich obrana. Proto je neděste a zacházejte s nimi hezky, aby neměli důvod vás kousnout. Kdyby se tak přeci jen stalo, kousnutí mladého křečka nijak zvlášť nebolí a ani neublíží. Občas se může stát, že vás křeček jakoby ochutnává, nelekejte se, nebo křečka vyděsíte a může vás pak doopravdy kousnout.

Jak postupovat při ochočení:

• je dobré nejdříve zjistit, kdy je křeček vzhůru a kdy spí, proto ho musíte nejdříve pár dní pozorovat. Nejlepší doba pro ochočování je totiž doba, kdy je křeček aktivní. Vypozorujte si, co váš křeček rád jí, pomocí jeho oblíbených pochoutek pak můžete lépe překonat jeho strach. Křeček by si měl zvyknout na přítomnost vaší ruky, to je prvním krokem k ochočení. Dávejte mu potravu přímo na podlahu klece, tak si začne na vaši ruku zvykat a naučí se, že přináší něco dobrého a neublíží mu.
• když vidíte, že křeček si na vaši ruku zvykl, to znamená, že se pohybuje po kleci nebo jí i v přítomnosti vaší ruky, zkuste položit potravu na vaši ruku tak, aby z ní jedl. Není však dobré ho hned začít hladit nebo s rukou hýbat, když vám z ní začne jíst. Zase trpělivě počkejte, až si na to zvykne a pak ho můžete pohladit pomalu po zádech, tak, aby se nevyděsil.
• v další fázi by si měl křeček zvyknout na zvedání. Teď už má křeček důvěru k vaší ruce a měl by na ní bez problému nalézt, když mu jí strčíte do klece. Stačí pak už křečka jen zvednout, ale raději pomalu, aby si neublížil, kdyby se rozhodl z vaší ruky utéct. Můžete ho také přidržet druhou rukou, ale to by se mu nemuselo líbit. Pokud tohle všechno zvládnete, je váš křeček prakticky ochočený.

Jak si soužití s křečkem zpříjemnit:
Ochočený křeček přináší nové možnosti jak pro vás tak pro něho. Jelikož křeček je velice aktivní a čilé zvíře (pokud zrovna nespí), potřebuje pohyb. Běhání v kole a hrabání se může zdát po čase nudným jak pro křečka, tak pro vás, když ho pozorujete. Proto je dobré, dopřát křečkovi pohyb i mimo klec, nejlépe každý den.

Můžete si křečka jen tak vzít třeba na postel nebo na gauč, kde může pobíhat a dát mu tam nějaké překážky, které by musel zdolávat. V takovém případě ho však musíte stále hlídat, neboť křečci jsou mistři útěků a jsou schopní skočit na zem i z postele. Lepší je vytvořit pro křečka výběh. To znamená vytvořit nějakou ohrádku, ze které nemůže utéci, křeček si pak může hrát přestože ho zrovna nehlídáte.

Do výběhu umístěte různé překážky nebo prolézačky (kartónové válce, květináče, větve, krabice, hadříky, polštáře atd…), ale buďte opatrní, výběh musí být pro křečka bezpečný.

Přestože uděláte výběh tak, aby z něj křeček neutekl, může si najít nějakou mezírku nebo skulinku, kterou se mu to povede. Pak je potřeba křečka chytit. Zase je to různé, některý křeček uteče a někde zaleze a sedí tam (například za skříní, gaučem, pod postelí atd…) a jiný křeček uteče za skříň a za pár vteřin vyběhne druhou stranou, takového snadno chytíte. Ale ani ten, co se usadí za skříní tam nevydrží věčně, nejlepší je ho nalákat na jídlo. Můžete třeba položit kousek nějaké zeleniny na podlahu ke skříni a křeček vyleze. Pokud se vám ho nepodaří dostat z úkrytu takhle, můžete zkusit ještě klec. Položte ji na zem (tak aby do ní mohl vlézt), poblíž místa, kde se křeček ukrývá a až dostane v noci hlad, vleze zpátky do klece a ráno byste ho tam měli najít. Když je křeček vzdorovitý a ni tak nevyleze, nezbývá než skříň odstěhovat a křečka chytit, pozor ale, ať mu přitom neublížíte.