O pískomilech

Povaha pískomilů

Jaký je pískomil?

Povaha pískomila by se dala shrnout nejspíš takto: rychlý, plachý, zvědavý, ale na pohled okouzlující. Taktéž by bylo vhodné říct „ne pro každého vhodný“. Jedná se o zvíře, které má své období aktivity a nejradši ji provozuje v době, kdy chcete jít spát nebo vykonávat nějakou činnost, při které potřebujete klid.

Pro koho se hodí?

Hodí se pro člověka, který je ochoten zvíře milovat i přes to, že se s ním nepomazlí a nebude jej nosit na rameni. Na druhou stranu, poskytne-li mu dostatek prostoru a perfektně zařízenou ubikaci se spoustou hraček a prolézaček na dovádění, může jej pozorovat místo televize. Pokud mu však věnujete spoustu času a postupně, lze jej částečně ochočit.

Pro koho se nehodí?

Rozhodně se nehodí pro člověka, který chce zvířátko na mazlení, které by mohl celé hodiny hladit a ono by z toho mělo neskonalé potěšení. Pískomil chce většinou žít svůj život, mít svůj klid a možnost „kutit“ si věci ve své ubikaci. Také se nehodí pro lidi, kteří potřebují pro spánek ticho a nemají možnost pískomila umístit do dostatečně vzdálené místnosti, kde nebude slyšet.

Pokud jste milovníci hlučné hudby či si pouštíte dost hlasitě filmy, rozhodně není vhodné, aby s vámi pískomil trávil čas ve stejné místnosti, protože nadměrný hluk a rámus mu mohou způsobit záchvaty a třesy, které by mohli skončit i smrtí.

Denní nebo noční zvíře?

Souvisí s předchozími odstavci, v přírodě žije soumračný život, tedy největší aktivita brzo ráno po rozbřesku a pak večer za soumraku do západu slunce. V domácnostech je většina pískomilů zvyklá na střídavý režim - pár hodin vzhůru pár hodin spí a to pořád dokola ve dne i v noci.

Vydávájí zvuky?

Pískomil nemá nějak výrazné zvukové osobní projevy, jediné co od něj můžete slyšet je tiché štěbetání a švitoření jako od ptáčků. Nicméně zvuky dokáže ,,vyrábět" věcmi ve svém okolí, radi mlátí zařízením ubykace, šustí v papíru, trhají a škubou, hryzají a škrábou, hlodají mříže - všechny tyto a spustu dalších činností jenž dokážou vymyslet dělají nesmírný hluk.

Jsou čistotní?

Ano jsou, pískomily není potřeba koupat (je to dokonce kvůli jejich kožíšku zakázáno) hygienu dodržují poctivě sami, koupou se v písku, který po koupeli použijí jako toaletu - při pravidelném čištění pískoviště není třeba ubykaci téměř vůbec nutné uklízet a nezapáchá.

Je možné je venčit a nechat proběhnout?

Venku určitě ne a v domě spíše ne. Pískomili jsou velice hbití, na zavolání nedojdou a do klece se většinou sami nevrátí. Pokud nevlastníte místnost, kde namají kam zalézt, raději je nepouštějte.

Snášejí se s jinými zvířaty?

Ne. Pískomil rozhodně nemůže mít ubykaci ani společný výběh s jiným zvířetem, pískáči jsou silně teritoriální a nebojí se zaútočit klidně na psa, křečkovi či morčeti by mohli velice vážně ublížit

Pískomil je prostě zvířátko, které vyžaduje svůj klid, ale současně i pozornost. Má rád, když může přestavovat svou ubikaci pomocí nejrůznějších věcí a neustále něco hlodat. A věřte tomu, že ať už mu vybavíte „domov“ jakkoli, vždy si jej přestaví podle sebe – takže by se dalo říci, že je i dost pracovitý. Což vám někdy poleze na nervy, zvláště chcete-li odpočívat.

 

Pískomil a jiná zvířata

Jelikož se neustále množí a opakují dotazy na to, jestli lze pískomil chovat s jinými druhy hlodavců vznikl tento článek.

Pískomil a pes nebo kočka

Pískomila lze pouštět v přítomnosti dobře vychovaného psa nebo kočky. Musíme mít však jistotu, že jim druhé větší zvíře neublíží a nepovažuje pískomila za kořist. Samozřejmostí je také vždy naše přítomnost, pokud jsou obě zvířata pospolu v jedné místnosti. 

Pískomil a jiný hlodavec

Sposta lidí si myslí, že hlodavce lze kombinovat mezi sebou a chovat několik druhů v jedné kleci. Vždyť jsou to přece „myši“, tak proč by si nemohly dělat společnost. Opak je však pravdou. Stejně jako kočka není malý pes není pískomil ani myš ani křeček a společnost těchto dvou mu nedělá vůbec radost. Ba naopak bere jiné druhy jako své nepřátele a konkurenty, kteří jej ohrožují. Proto nikdy nedávejte pískomila k jinému hlodavci. V případě křečků a myší by taková stmelování mohlo skončit smrtí jednoho nebo dokonce obou jedinců. Co se týče morčat, králíku a potkanů platí to stejné, akorát, že zde by vyhrálo mnohem větší a váhově několikrát těžší zvíře. Proto vždy chovejte pískomila pouze s jinými pískomilem a neexperimentujte. Dopřejte každému druhu svou vlastní ubikaci. Při kupování zvířat nemyslete jen na sebe, ale hlavně na zvířata. Je sice pěkné, že chcete mít spoustu zvířat, ale nebuďte sobečtí a pokdu jim nejste schopni zajistit pěkné životní podmínky, pak si je raději nekupujte. Vy byste také nechtěli žít s opicí v jedné kleci a přesto jsou našemu druhu nejbližší.

Pískomil a pták

U pískomila a ptáků platí to stejné, co v případě psů a koček. Dohromady a volně po bytě je může pustit pouze v případě, kdy máme jistotu, že pták nebude pískomila brát jako kořist, nebude jej lovit a pronásledovat. Taktéž bychom měli vždy být přítomni, abychom mohli včas zasáhnout a předešly tak zranění ze zobáku nebo z ostrých drůpů. Popřípadě, kdyby se pískomil ohnal po ptákovi.

Než si koupíte pískomila, pozorně si pročtěte spoustu informací o jeho chovu.

Může se vám to zdát nudné a zbytečné, ale předejdete tak zbytečným omylům a otázkám, které se neustále opakují. Každé zvíře si zaslouží to nejlepší, snažte se mu být dobrým chovatelem před jeho koupí si vše důkladně prostudujte.

Pozor pokud pořizujeme pískomila pořídíme hned dva či větší počet! Později druhý většinou nejde přidat! Pokud se rozhodneme pro více pískomilů a nechcete mít doma několik klecí, pak nekupujte pár. Pískomilí miminka budou stále a velmi špatně se udávají.

Než si pořídíme pískomila- nad čím se zamyslet...

Pokud se rozhodnete, ať už je důvod vaší volby jakýkoliv, že vaše vysněné zvíře je právě pískomil, měly by jste před jeho koupí nastudovat co nejvíce informací ze všech dostupných zdrojů - internet, knihy, zkušenosti chovatelů a majitelů pískáčů. Číst příručku ve chvíli, kdy je zvíře doma je skutečně pozdě. Jednak Vám informace pomohou ujistit se, že pískomil je opravdu to nej zvíře (a nebo taky ne) a jednak tak předcházíte tomu, že uděláte něco špatně a zvířátku ublížíte, aniž by jste to chtěli.

Měli by jste zvážit, jestli dokážete pískomila zajistit finančně, pořizovací cena jistě nebude jediným nákladem, je třeba počítat s náklady za klec či akvárium, vybavení (a to budete nakupovat neustále neb pískáči rádi šrotují vše, co jim dojde do cesty, přece by jste svému miláčkovi neodepřeli tento měsíc již třetí dřevěný domeček na okus?), krmítka, napáječky, misku na písek, písek (zapomeňte na to že by jste trochu sebrali sousedovic dětem z pískoviště), krmení, doplňky krmení a pamlsky, hnízdní vatu a v neposlední řadě taky peníze na veterináře. Chcete-li, aby bylo o vaše zvíře postaráno v případě nemoci.

Další bod je zajištění časové. I když je pískomil na čas majitele velice nenáročné zvíře a většinou si vystačí sám se svým druhem či skupinou (dle mého není chov jen jednoho pískomila únosný, nikdy mu nedokážete věnovat tolik času a pozornosti jakou by si zasloužil) je potřeba je zaopatřit. Každý den vyměnit vodu v napáječce a zeleninu za čerstvou, čistit písek, záchudek a nakonec i celou ubykaci, kontrolovat zdraví zvířat a v případě, že chceme zvířata milá a ochočená věnovat jim lásku a pozornost (přiměřenou!). Bude Vám mít kdo zvířata hlídat až pojedete v létě na dovelonou či studijní pobyt,nebo až onemocníte? Pískomil se dožívá tří i více let- někdy se to zdá být jako chvilka, ale dokážete svému pískomilovi po celou tu dobu zajistit pohodlný a příjemný domov?

 

Skupina a nebo jednotlivec - holky nebo kluci?

Nedá se říci zda je lepší mít skupinku samiček, samečků a nebo mít pískomily do páru. Samičky jsou obyčejně klidnější a probíhá mezi nimi méně bojů o vůdčí postavení. Naopak samečkové mezi sebou trochu více soupeří, ale je to jen zanedbatelné. Takže je opravdu jen na vás, které skupince dáte přednost. Ovšem mělo by platit, že pískomilové by se měli chovat minimálně ve dvou, protože jsou to velmi sociální zvířata a nepřítomností kamaráda svého druhu velmi strádají. V případě, že z jakéhokoliv důvodu uvažujete o chovu jednotlivce- podcenili jste otázku zda je právě pro Vás pískomil vhodné zvíře- nebyl by lepší samotářský křeček?

Při pořizování pískomilů do páru je nutné si prvně položit pár otázek. První z nich je, jestli jsme schopni se postarat o matku v období březosti a následně její mláďata. Pískomil může mít ročně až šest vrhů po 2-6 (někdy i více) mláďatech. Z toho vyplývá otázka, jestli bude pak možnost pískomilí mláďata někomu prodat, darovat a nebo dát do obchodů. Množitelů vyrábějící krmení pro hady je jistě už dost, pokud máte pískomily skutečně rádi, neubližujte jim takto.( V případě že pár již máte- Je možné zvážit i kastraci, ale je to dost riskantní zásah a vpravdě i dost zbytečný-osobně ho nedoporučuji. Lepší je když nechcete již dále chovat ponechat dceru jako kamarádku pro samici a syna jako kamaráda pro samce a obě pohlaví rozdělit). Doporučuji přečíst ruriku rozmnožování!!!

Odkud zvíře pořídit a na co si dát při koupi pozor?

Koupě zvířete je v celé akci ,,chci pískomila" téměř na posledním místě, v této chvíli už by jste měli mít vše pečlivě nastudováno, vybraného veterináře pro případy nouze, nakoupenou klec a výbavičku a vyhlídlí fajn zverimex v němž mají žrádlo a podestýlku pro vašeho pískouše. Není, ale o nic míň důležitá, koupi je potřeba si pořádně promyslet a naplánovat- zbrklé rozhodnutí, koupě pískomila třeba z lítosti (např.: byl ve špatných podmínkách, byl zanedbaný po fyzické stránce) není zrovna rozumná. Podporujete tak místo odkud jste pískomila vzali a ty co je špatně chovají- na místo vašeho ,, zachráněnce" příjde jiný ubožák.

Zverimex

- jakýkoliv obchod kde mají zvířata (hlavně pískomily)

Jedná se o dosud nejběžnější způsob pořizování pískomilů. Když už se pro tuto formu z buhví jakého důvodu rozhodnete (a netvrdím, že já nikdy zvířata ze zverexu neměla), tak aspoň zvažte, že jsou zverimexi a ZVERIMEXI. Nepodoprujte místa, jak už bylo zmíněno ve článku výše, co nejsou v pořádku- tam kde je špína smrad, malé klece, velké množsví jedinců pohromadě a třeba i jiná zvířata než zrovna pískáči ve špatném stavu nebo nedejbože nemocná- nehledejte zde záruku dobré kvality a kdyby vám zvíře po přinesení umřelo nedivte se (no teď trochu přeháním, že jo). Nadruhou stranu jsou i zverimexi čisté a voňavé (sem chodím velmi ráda), s velkými výběhy a s oddělením pohlaví u většiny zvířat. Takové místo bych pak volila já. Neumíte-li sami určovat pohlaví vemte si sebou někoho, kdo to umí, prodavači ve zverimexu stejně jako vy nebo já nemusí umět všechno, ale měli by Vám maximálně vyjít vstříct (i tak se pozná dobrý zverimex). Vybírejte ze zvířat jenž sou zdravá (záměrně nepíši vyberte zvíře, které je zdravé, neboť v případě, že vyberete jedno relativně zdravé zvíře z pěti nemocných....no co k tomu dodat). Zvířata jenž nemají nějak odchýlenou srst od normálu- zdravý pískomil si svou srst udržuje vždy v supr stavu- nemáji nijak zamaštěnou, splihlou, s oděrkami na kůži či nedejbože nějakými většími ranami. Neměly by v ní běhat žádné breberky a ani nějaké drobné tečky, či kousance od havěti by při prohrábnutí neměly co v kožíšku dělat. Zvíře by mělo mít jasné oči a pěkně suchý, nezacintaný čumáček. Zvíře by mělo být přiměřeně mlaďoučké, aby se dobře ochočovalo (ale moc mladé ne, musí již být odstaveno od maminky), zvídavé a čilé. Nemělo by panicky utíkat před vaši rukou. Připravte si sami něco v čem pískátka odnesete (kupte si přepravku do budoucna se Vám stejně bude určitě ještě hodit) krabičky ze zverimexu nejsou pro přenos buhví jak dobré.

 

Od chovatele

- chovatelem tu rozumím někoho kdo chová pískáče, protože je má rád a má k nim citový vztah, nedává je jako krmení pro hady a snaží se o jejich pohodový a harmonický život

Toto je druhá varianta, zdá se mi být mnohem lepší. I když je pravdou, že chovatelů pískomilů tolik není je vždy lepší zkusit sehnat miminka od někoho, kdo pískomily má zabývá se jimi a je schopný nám o nich něco říct, poradit a případně mimi předem ochočit. Já bych navrhovala tento postup- vyhlídnout si, už v době kdy začnu shánět výbavičku, vhodné chovatele- zjistit, kdo miminka má nebo bude mít. Jaké pískomily, kdo vlastní a hlavně jak se o ně kdo stará (jaké má ubytování, jak je čistí, kolik jim věnuje času, nakolik jsou ochočení, jak často mají mláďata, jak dlouho už pískáče chová, jakého věku se jeho pískáči dožívají). Když budete tyto informace z chovatelů tahat uděláte si navíc obrázek o jejich přístupu, o tom jak jsou vstřícní, jaké je s nimi jednat a třeba i jaký je na ně spoleh. Bohužel je mnoho lidí jež se označují za chovatele, ale nakonec třeba zjistíte, že v něčem lžou, není na ně spoleh, svým zvířatům nějakým způsobem ubližují... Proto je fajn máte-li třeba i možnost chovatele sami navštívit nebo se na něj někoho přeptat. (možná vám teď příjde, že přeháním, ale již sme u pískomilů našli takový negativní případ chovatele- a to je chovatelů teprv tak málo! nabízí svá mláďta s ruznými příběhy pod různými emaily....to se prostě nedělá). V případě, že máte chovatele vybraného přemluvte ho ať mimi co nejvíc zvyká na člověka (chcete-li ochočeného mazlíka). Doporučením ať vybíráte zvíře zdravé na tomto místě vynechám- předpokládám, že jste natolik rozumní aby jste si vybrali zvíře z dobrých podmínek se zdravými rodiči a sourozenci.

Od množitelů

-lidé jenž většinou nemají ke svým zvířatům příliš citu a nebo jen k některým. Nevadí jim dávat odchovy do zverimexu a za tímto účelem také zvířata dále množí. Nebo také jako krmení pro hady. Odchovy mají velmi často a nezajímá je jejich další osud

Nějak si nemůžu vzpomenout jaká je výhoda brát si zvíře od takových lidí, stejně pokud nebudou mláďata dány hadovy skončí ve zverimexu a tak je můžeme koupit přímo tam. Snad jedině u množitel, který má hodně vrhů můžeme lépe vybrat barvu svého budoucího zvířete.

Jak by měl pískomil jež kupujeme vypadat?

Rozhodně teď nemyslím vzhled fyzický. Povím Vám teď příběh jež by měl být poučením. Už čtrnáct dní sem čekala až nekdě ve zverimexu v mém okolí dostanou přiměřeně starého pěkného samečka k mému miláčkovi jako kamaráda. Pískomili měli ve vyhlídlém zverimexu dostat ve čtvrtek a já tam ještě narychlo před školou letěla abych to stihla. Pískomilky měli hned čtyři, já řekla, že jednoho chci prodavačka šla k terárku jednoho chytla (ten byl holka takže byl zamítnut) druhý už byl kluk navíc barevně pěkný a tak sem ho vzala a spěchala domů. Kde sem udělala chybu? Zverimex byl fajn a solidní, zvířata měli čisto na první pohled byla aktivní- jenže já si nenašla chvilku abych chvilku postála u terárka a koukala na ně- to byla má osudná chyba. Když jsem měla zvíře už doma a našla si čas abych na něj chvilku koukla zjistila jsem, že má tik. Seděl u žrádla a u každého třetího sousta sebou škubl do strany. Taky mu občas padalo ucho. Mohla bych si toho všimnout už dřív, jenže když jsem si ve zverimexu ten čas neudělala... Doufala jsem, že se jedná o příznaky epilepsie jež by měla být u tak mladého zvířate dočasná. Příznaky se trochu zmírnili, ale přidali se jiné- zvíře mi přišlo málo ,,akční" oproti starousedlíkovi a ztrácelo naváze, více spalo a neustále bylo jakoby naježené rozčepířené. Všichni mě ujišťovali, že se mi to jen zdá a že nevím co roupama tak to nebohé zvíře moc sleduju. Když sem dojela domů po víkendu byl nový přírůstek po týdnu a půl u mě mrtví-(. Jelikož sem nevěděla na co přesně uhynul, vše sem dezinfikovala všechny dřevěné hračky vyhodila a strašně se strachovala o mého prvního miláčka a to vše jen proto, že sem si nenašla ve zverimexu chvilku čas na to prohlédnout si vybrané zvíře.....

Pískomil doma

Potom co si donesete pískáče domů, mějte nazřeteli, že se ze dne na den ocitli bez své rodiny, bez svého známého prostředí, bez svých známých pachů. Přičteme-li k tomu cestu je jasné, že zvířata zažívají obrovský stres a zátěž. Nechte je proto nachvilku vydechnout, nechte je první den samotné. Je sice super pokud se zvířeti chcete hned od začátku věnovat, ale pro něj to není moc dobré. Akorát si Vás spojí s tím vším špatným co zažil. Začněte až po tom prvním dni a to jemně a citlivě, snažte se vžít do jejich situace a pochopit tyto malá krásná stvořeníča. Pořizujeteli totiž pískáče hned alespoň dva (což by jste měli) potřebují čas aby se vzpomatovali seznámili se z novým prostředím označkovali si ho a přijali je jako své. Ten první den si bez Vás určitě vystačí. Chovají-li se živě a pokud nemají strach není samozřejmě nutné, aby jste si jich naprosto dúkladně nevšímali. A situace je taky jiná přinesete-li si domů jen jedno zvíře, to může být buď naprosto vyjukané (a potom doporučuji dát mu čas) a nebo naopak živé zvídávé- dožadovat se pozornosti. V každém případě nebude mít druha, kamaráda k němuž by se přitulil a snimž by to vše sdílel.

 

(čtěte také rubriku Nemoci)

POKUD SE VÁM COKOLI NELÍBÍ NA VAŠEM ZVÍŘETI A PŘIJDE VÁM, ŽE JE NEMOCNÉ. NEHLEDEJTE "BABSKÉ" RADY NA NET A RADĚJI VYHLEDEJTE VETERINÁRNÍHO LÉKAŘE!!!

I když se to nestává příliš často i pískomil může onemocnět a nebo se zranit.

Každý z nás i naši miláčci se neustále setkáváme s nepříznivými podněty. Ovšem díky adaptačním a homeostatickým mechanismům se s nimi vyrovnává. Selžou-li nebo vyčerpají se tyto regulační funkce, projeví se to stavem, který se nazývá nemoc.

Je pravdou, že ani mi při každém kýchnutí nechodíme ihned k lékaři. Trvá-li stav delší dobu či jedná – li se o závažnější záležitost je na místě navštívit lékaře.

Pravdou je, že diagnostika drobných hlodavců není v naší republice příliš rozvinutá a patří zatím mezi rozvíjející se obory. Je tedy možné, že Váš veterinář Vám nebude moci poskytnout dostatečnou (specializovanou) pomoc- je to pochopitelné, ne každý je specialista na vše. Proto by jste si měli ještě před koupí zvířátka v případě, že jste ochotni investovat do jeho léčby, vyskytne-li se problém (a částky nejsou zrovna malé!!) zajistit lékaře předem. Zavolejte si do ordinací v blízkosti Vašeho bydliště a zeptejte se na jejich specializaci (odpověď my zvládneme všechno rozhodně nebrat!). Na případnou zkušenost s pískomily se zeptejte také. Poptejte se na veterináře někoho, kdo již pískomily má ( a nebo se zeptejte na potkaním či křeččím fóru, jistě už mají ověřené ,,své lidi")

Pokud se již vydáte na cestu k veterináři, je dobré si už po cestě promyslet odpověď na otázky, které budou uvedeny níže.

Zvíře vezměte v přepravce, donést zvíře k veterináři jen tak v ruce nebo v nějaké krabičce není zrovna dobrý nápad. Vezměte si sebou peníze (budete je potřebovat). Chtějte vědět, co vašemu zvířátku je, ne jen to čím ho máte léčit. V případě, že se Vám diagnóza nezdá, nebo se Vám doporučené léky zdají silné (chtějte vědět název a složení léků, jenž jste dostali) můžete samozřejmě dojít i k jinému veterináři a diagnózy porovnat.

Je-li Vašemu zvířátku něco vážného myslím, že je na tomto místě vhodné doporučit například Pavilon kliniky malých zvířat pod Veterinární a farmaceutickou univerzitou v Brně. Zde by měli být odborníci právě na malá zvířata. Jste-li nuceni k operaci zvířete- vždy zajistěte veterináře se zkušenostmi a pokud možno s inhalační narkózou, s běžnou narkózou nemají drobní hlodavci příliš šancí. I když nepočítejte s tím, že by byla inhalační narkóza na veterinárních klinikách zrovna běžnou záležitostí.

Otázky

V tomhle odstavci bude uvedeno pár základních otázek, na které je dobré si připravit odpověď, než vstoupíte do ordinace. Také je dobré přinést nejen pískomila, ale i kousek podestýlky, trochu trusu a potravy. Zvláště je to vhodné při zažívacích potížích a nebo při napadení roztoči. Také je vhodné, aby s pískomilem šel i ten, který se o něj stará převážně a zná dokonale jeho zvyky. Je to problém především u rodičů s dětmi. Kdy rodič na chov jen dohlíží, ale malý majitel může v tomto případě poskytnout mnohem cennější informace.

Jak starý je pískomil?

Je dobré jednak pro odhadnutí dávky léku a taky pro další možnosti léčby. Mladé zvíře se i mnohem snáze vyrovná s nemocí, než starý jedinec.

Proč si myslíte, že mu něco schází?

Je dobré popsat všechny příznaky, které vám přijdou zvláštní. Také je dobré popsat chování pískomila za celý den. Jestli celý den spí a nebo lítá po kleci jak splašený. Také jestli přijímá krmivo a vodu a nebo je jen apatický. Také je dobré popsat, jestli mu netekla odněkud krev či jiná tekutina. V případě, že nepřinesete bobky, je dobré popsat jestli mají normální tvar, nebo jsou řídké či jinak zbarveny než obvykle.

Jak pískomil bydlí?

Je dobré popsat zda jej držíte v kleci či akváriu. Jestli je akvárium přidělané či nikoliv. A je-li ubytován v kleci, co vše se nachází v jejím okolí (rostliny, potřeby, zařízení). Také je vhodné popsat, jakou podestýlku používáte (noviny, piliny či různé drtě).

Kolik zvířat žije společně s ním?

Je důležité popsat, jestli zvířátko bydlí samo nebo ve společností druhých. Je nasnadě připomenout, že pískomil je zvíře, které by nemělo být chováno o samotě. Je dobré popsat, zda problémy trpí i ostatní členové skupiny nebo jen jeden. V případě, že se nemoc projevila i u ostatních, je nutné donést všechny zvířátka.

Jaké krmivo přijímá a možnosti napájení?

Obzvláště u problémů s trávením je dobré popsat vše, co pískomil v dohledné době snědl. Ale i to, čím jej krmíte normálně. Také je dobré popsat jaký má přístup k vodě a z jakých zdrojů. Obzvláště při průjmech je velmi důležité, aby měl dostatek vody.

Zažil pískomil nějakou stresovou situaci?

Každé zvířátko může být citlivé na různé podněty. Proto je dobré zmínit, jestli pískomil někam cestoval. Zda se v jeho blízkosti vyskytovalo nějaké jiné zvíře a nebo se ocitl v příliš hlučném prostředí. Popřípadě byl dlouho vystaven teplu či chladu.

Jak postupuje jeho stav?

Je dobré vědět jestli se jeho stav rapidně zhoršuje nebo spíš přetrvává ve stejné úrovni.

 

 

Co potřebuje pískomil

Pískomil patří mezi méně náročná zvířata, co se týká pořizování věcí. Vesměs jim stačí klec nebo nějaká ubikace v odpovídající velikosti, podestýlka, miska na žrádlo. Která nemusí být, protože pískomilové jsou zvyklý si potravu ze země vyhledávat(pozor nemá-li váš pískomil misku, můžete ztratit přehled o tom kolik toho zežere a mohlo by vám tak uniknout, že třeba nejí vůbec). Dále miska na písek, aby uspokojili svou potřebu čištění a pak nějaké věci na hlodání, aby jim nepřerůstali zuby a měli zábavu. Dobré je jim pořídit i misku na vodu nebo napáječku, kterou v případě potřeby využijí.

Vhodné je jim do klece dát domeček, ale také není nutností. Pokud mají pískomilové dostatek materiálu stavějí si raději hnízdo, které dle aktuální situace přestavují. Důležité také je chovat pískomila v pokojové teplotě. Je pravdou, že ve volné pírodě dokážou odolat velmi rozdílné denní teploty, ale již ochočení pískomilové tuhle schopnost ztrácí. Nejlépe jim bude vyhovovat teplota od 20 do 25°C. V případě, že jim je chladno si začínají budovat velké hnízda, ze kterých málo kdy vylézají. Ovšem v období horkých dnů se pokoušejí chladit jak to jen jde a někdy spí i na písku pro činčily.

Klec či akvárium

Pískomila lze ubytovat buď do klece nebo do akvária. Záleží na každém, kterou možnost si vybere. V podstatě má každá své pro a proti. Ovšem důležité je klást důraz na prostor, který by měl odpovídat počtu chovaných pískomilů. V podstatě platí, že pro dva pískomily by měl být minimální prostor v rozměrech 30x50 cm, v případě klece o něco menší, ale mít aspoň patra, která to vynahradí. Nikdy bychom neměli zapomínat, že nejoblíbenější činností pískomilů je stavění chodeb a nor. Je to pro ně přirozená zábava a tak je fajn, když jim ji dopřejeme. Nikdy bychom neměli zapomenout, že klec nebo akvarium nesmí stát na přímém slunci, jednak pískomilové spíš raději šero a jednak by mohlo dojít k přehřátí!

Klec

Pískomilové se dají snadno chovat v kleci. Výhodou je o něco nižší pořizovací cena než cena akvária. Důležité je, aby nebyly mříže daleko od sebe. Mezery mezi mřížemi by neměly být věší než 1 cm. Jinak by mohl pískomil snadno utéct. Nevýhodou klece je, že pro pískomily je velmi snadné z ní vyhazovat stelivo. A vzhledem k velké oblibě pískomilů hrabat a přestavovat je to i velmi pravděpodobné.

U klece je možnost umísťovat patra, které si pískomil záhy rozdělí a využívá je k jednotlivým funkcím.

Klec je také mnohem prodyšnější oproti akváriu, takže případné pachy nejsou tolik cítit a také je zde lepší kontakt majitele s pískomilem.

Pozor! Může se stát, že se pískomilové prostě rozhodnou zlikvidovat plastové dno klece. Potom vám nezbívá než buď plastové dno vyměnit za nové (jenž z největší pravděpodobností v případě že se to pískomilové už jednou naučili zničí znovu), vyspravit ho železnými plechy, nebo klec připevnit na akvárium stejné velikosti a jednoduše z ní udělat až druhé patro.

Akvárium

Výhodou akvária je, že podestýlka nevypadává skrze mříže a také lze nasypat vysokou vrstvu, ve které se pískomilové různě prohrabují. Problém může být s umístěním napáječky, musí se kupovat napáječky vhodné na sklo, ale někdy se stane, že pískomilové ji shodí a přísavku ohlodají a musí se koupit nová (přísavka). Další výhodou je, že pískomilové neohlodávají mříže a nedělají u toho nepříjemný rámus, jak se občas stává v případě klecí. Ovšem na oplátku můžou s různými předměty bouchat o sklo. Také je dobré pořídit na vrch akvária síťku, protože pískomilové jsou velmi dobří skokani a překonají klidně výšku 40cm. Složité je taky zabudování pater, která ze vytvořit sice ze dřeva, ale málo kdo si je vyrobí.

Skříňová vestavba

Nejlepší možností jak ubytovat své pískomily je skříňová vestavba dělaná na míru. Jednak je skutečně pro vašeho pískomila na míru a jednak se může narozdíl od obyčejné klece stát vkusným doplňkem nábytku. Ukazku najdete třba zde http://www.egerbil.com/highrise.html

 

Podestýlka

Nejčastěji se do ubykací pískomilů používají hobliny (říká se piliny, ale to jsou veskutečnosti jemné třísky jenž jsou jako podestýlka zcela nevhodné). Při pročítání zahraničních pískomilých stránek jsem narazila na varování používání cedrového a borovicového dřeva. To prý obsahuje mnoho silic a u pískomilů často způsobuje alergie a takzvaný jakoby odraný nos.(přičemž citlivější na podestýlku jsou prý barevné mutace lila a dove) Proto máte-li pocit, že by mohl váš pískomil mít alergii na podestýlku- má odraný nos zkuste ji změnit- já s tímto bohužel vlastní zkušenost nemám.

Dále se používá seno. U sena dbejte důrazně na kvalitu já osobně si nikdy nejsem jistá, zda vybrat seno jenž má dýchací průduchy na svém balení (ty zajišťují aby se seno v igelitu nezapařovalo, ale bohužel to taky znamená, že ve skladu po něm mohly běhat volněžijící hlodavci a infikovat ho např svrabem) a nebo seno bez otvorů (jenž se může zapařit a ve středu začít plesnivět, takové seno je pro miláčky toxické avšak od svrabu izolované). Obojí má tedy své proti a já to momentálně řeším tak, že kupuju seno bez otvorů, po koupi ho celé vytáhnu a prohrabu jestli není uvnitř zapařené a zatuchlé (aobčas ho takhle musím celé vyhodit) a když je ok používám.

Další docela fajn možnost je zkartovaný papír. Pískomilové se v něm super vyblbnou, ale pozor na papír zašpiněný od nezaschlé barvy do tiskárny!

Kombinace všech těhle podestýlek dává pískáčům super materiáol na stavění svých bludišť

 

Úklid ubytování

Pískomilí ubytování se nemusí uklízet nijak zvlášť často ve srovnání s jinými zvířaty. Má to hned několik příčin jednak pískomil je poměrně malé zvíře a ve velké kleci nebo akvariu nedojde tudíž tak rychle k znečištění. Pískomilove mají hodně koncentrovanou moč, jenž je pak logicky v mnohem menším množství a hlavně pískomilové jsou docela čistotná zvířata, dá-li se to tak říct. Často si zvyknou chodit se vyprazdňovat na jedno místo, většinou do koupacího písku, hned po koupání, a mi tak častým vyměňováním můžeme snadno udržet čistotu.

Takže každý den bychom měli vyměnit vodu za čerstvou a pozbírat zavadlou zeleninu a ovoce jenž sme do ubykace vložili - vyměnit za čerstvé. Každý den nebo jednou za dva dny vyčistit místo kam se pískomil chodí venčit. A úklid klece děláme tak jednou za čtrnáct dní, já doporučuji jednt podle svého instinktu - prostě si čichnete a když se mi to nezdá vyčistím. V případě že byste nechali ubykaci zaneřáděnou dlouho, pískomilové se vystěhují ze svých vybudovyných chodeb a hnízdeček a budou odmítat se do nich vrátit- no doufám, že takhle daleko to zajít nenecháte ;-)

Co použít na čištění jak postupovat? Nejlepší je odstranit všechno použité stelivo (v případě, že je váš pískomil mladý nebo příliš úzkostlivý, lehko vystresovatelný tak si část podestýlky schovejte a později ji smýcháte z novou aby věděl, že je doma). A v případě ,,malého" úklidu vnitřek ubykace pečlivě vytřete mokrou hadrou a poté pečlivě vysušte (tady bych doporučila nepoužívat chemické čističe nebude te tak zbytečně ohrožovat zdravý svých pískáčů a dráždit jejich citlivé čumáčky). V případě ,,velkého úklidu" (stačí jednou za tři až šest měsíců) vemte celou ubykaci do sprchového koutu, spláchněte vodou a potom nastříkejte (nejlepší způsob aplikace pro klece) čistící prostředek, doporučuji Savo neboť se po čase rozkládá a není pro zvíře nebezpečné(-ozkoušený účinný prostředek), dobrý tip je i alkoholové čistidlo, využívá se ve zdravotnictví. Nechte působyt a pak opláchněte horkou vodou. Oplachování projistotu několikrát zopakujte a pak ubykaci pečlivě vysušte a nechte delší dobu vyvětrat. Pak už normálně dáme novou podestýlku a věci.

 

Hračky

Pískomil by do klece samozřejmě měl dostat hračky jednak, aby se nenudil a jednak aby byla uspokojena jeho potřeba hlodat a kousat. Nejlepší a pro nás nejlevnější zábavou pro pískáče jsou ruličky toaletního papíru, dále různé jiné papírové krabičky (měly by být nejlépe bez potisku). Různé dřevěné prolézačky a domečky. Měli bychom se vyhnout plastu. Dobrý nápad je třeba i květináč se zahrabanýma nebo klíčícími semínky. Otočený veký květináč plný sena v němž se dá lozit- prostě fantazii se meze nakladou a čím víc nových hraček bude pískáč dostávat tím menší je pravděpodobnost, že se z něj stane nerudné unuděné zvíře.

Příjemné jsou různé větve z ovocných stromů (chemicky neošetřených, ne z blízkosti silnic) jimiž můžou prolézat, ale rovněž si brousit zoubky.

Zvláštní kapitolou je běhací kolečko. Na toto téma se většinou vedou sáhodlouhé diskuze, neboť pískomilové nemají dosti ovladatelný ocásek a mají dost křehké nožičky, takže na klasickém otevřeném křeččíkm kolečku může dojít snadno k úrazu. Pokud chcete takové kolečko svým pískomilům dát, je lepší ho zabezpečit a to tak, že vezmete pruh papíru široký jako kolečko a provlečeteho skrz mřížky aby nožky ani ocásek neměl dál kam zapadnout.

Někdo volí jako alternativu běhací plastové koule, viděla sem, že některým pískáčům se běhat v nich popokoji docela líbí. Nemělibychom je však v nich nechávat příliš dlouho (vnitřek se lehce zapařuje což kožíšku pískáčů neprospívá) a nikdy bychom je neměli nechávat bez dozoru.

 

 

V dnešní době už není problém zajít do prodejny, nemusí být ani extra specializovaná nebo velká a koupit krmivo určené přímo pro pískomily. Je však nutné počítat s vyšší pořizovací cenou, ale zas by to mělo být krmivo zaručující kvalitní výživu. Pískomily je možno krmit i směsí určenou pro drobné hlodavce, obzvláště myši a křečky. Zde je cena trochu nižší, ale směs nepokryje výživnou potřebu tak jako směs přímo určená. Jsou zde i zastoupeny složky, které by pískomil neměl dostávat příliš často, například slunečnicová semínka. Slunečnicová semínka totiž ve velké spotřebě můžou u pískomilů vyvolat obezitu. Ale je pravdou, že slunečnici většina pískomilů miluje tak jako oříšky. Ale obě dvě potraviny jsou hodně kalorické.

Pískomilové jsou od přírody býložravci, nepohrdnou však hmyzem třeba v podobě moučného červa, který jim zvýší podíl přijímané bílkoviny. Bíkoviny lze dodávat i v malé dávce bílého jogurtu nebo v kousku sýru. Záleží jen na tom, čemu dá pískomil přednost. Obzvláště by se bílkoviny měly podávat v rozumné míře březí a kojící samičce, pro lepší výživu plodu a lepší kvalitu mléka.

Dobré je pískomilům podávat i čerstvou zeleninu a ovoce. Opatrně by jsme měli zacházet s ovocem a zeleninou s vysokým obsahem vitamínu C, protože pískomilové patří k živočichům, kteří si na rozdíl od primátů, morčete a určitých druhů netopýrů, dokáží syntetizovat vlastní vitamín C. Vyšší dávky se sice snadno odvádějí z těla močí, ale hrozí zde poškození ledvin a močového systému. Také je nutné kontrolovat, zda se na ovoci či zelenině nevytváří plíseň. Není ani vhodné odkrojit místa s plísní či hnilobou a zbytek podávat, protože plísně zasahují i do míst, která pouhým okem nevidíme. Plísně a zkažená potravina může u pískomilů vyvolat zažívací potíže a mže skončit až úmrtím.

Opatrně by jsme měli nakládat i s minerály a vitamíny. Většinu vitamínů a minerálů by měla poskytovat krmná směs. Lze podávat vitamínové doplňky, ale musí se dát pozor na předávkování a to i v případě obsažených vitamínů v ovoci a zelenině. Pokud chcete svému pískomilovi podávat nějaký speciální vitaminový doplněk (nemyslím teď pár pamlsků pro hlodavce či nějakou vitaminovou tyčinku), je dobré se předtím o doplňku poradit s veterinárním lékařem.

Dobré je pískomilům pořídit tyčinku na hlodání, která jim poskytne i zábavu ve formě okusování. Tyčinka ovšem nenahrazuje normální krmnou dávku. Je to pouze doplněk stravy.

Pro dobrý růst hlodáků je vhodné pískomilům dát do klece také tvrdé pečivo, například chleba. Pozor by se měl opět dát na plísně, které se mohou na pečivu vyskytnout. Také by mělo být pečivo dostatečně tvrdé a usušené, aby pískomilům nezpůsobilo zažívací potíže. Mnohem vhodnější jsou pak větve ovocných stromů.

 

Rozmnožování

 

Z emailů a neb jak to může dopadnout:

Zdravím, chovám pískomili asi necelý 2 roky a teď v posledních 4 měsících se mi začali množit opravdu nezvladatelně rychle. V jednom výběhu 60x30x35cm je už asi 20 pískomilů ve 4 generacích! Nezvládám je udávat a nemám peníze na nové výběhy. Bydlím v Lelekovicích u brna a nabízel jsem je už aji v Moravských Budějovicích, což je asi 100Km od Brna. Všude mají plno, nebo vůbec nemají zájem. Teď se mi narodily další 4 pískomili (mají asi 3 dny). Dočetl jsem se v knížce o pískomilec, že když nechám 2 generace pohromodě, že už nebudou mít potřebu se dále množit. To se v mém případě ani trochu nepotvrdilo. Potřebuji se těch pískomilů zbavit, ale na smrt bych je nedal ani za svůj život! Prosím pomoz mi, jestli se o pískomily staráš už 4 roky, tak bys mohla mít lepší zkušenosti než já. A taky jsem si přečetl, že chceš svoje množství pískomilů rozšířit. Takže bych ti nějaké rád dal. Jsou čistě černí s bílou náprsenkou a tlapkami. Nejstarší mají 2 roky a nejmladší (nekojící) mají 1-2 měsíce.

........co k tomu dodat?

- Človíček jemuž byl dopis směřován si pískáče samozřejmě vzít nemůže ani nechce - jednak není možné vzít si všechny pískomili na světě, které jejich majitel není schopný po prvním vrhu rozdělit na samce a samice (ano rozdělení na samce a samice je výborná rada- a tak jednoduchá a elegantní- která skutečně funguje a na začátku tohoto všeho by pomohla), a není to možné ani proto, že ten človíček narozdíl od nabízejícího nechce množit, ale chovat! Tedy nechce příjmout do svého chovu nezajímavá černá zvířata(majitelé černých krasavců jistě odpustí neb sami ví že černá u pískomilů není nijak vzácná barva) a navíc ještě z příbuzenského chovu! Co se s takovými pískáči stane nevíme a raději si to ani nechceme představovat.... Nejhorší na tom , že tohle není první ani poslední člověk jež nebere v úvahu že pořizovat si samce a samici není skutečně ok nápad

 

 

---

 

Měli byste uvážit spoustu otázek předtím, než se rozhodnete rozmnožovat svoje piskomily.
Máte dostatek zkušeností a správný důvod k rozmnožování?
Máte dostatek místa pro mláďata?
Máte dostatek peněz na zvláštní výdaje s tím spojené?
Máte dostatek vhodných zájemců pro své odchovance?
Jsou Vaše zvířata vhodná k chovu, zdravá s předpokladem dožití vysokého věku?
Můžete si vzít zpátky své odchovance, pokud se jich majitel rozhodne zbavit?
Máte dostatek času na výchovu mláďat a případný poradenský servis pro majitele Vašich odchovanců?

Pokud je odpověď na některou z otázek NE, raději zvířata nemnožte.
Genetika a temperament zvířat jsou velmi důležité. Můžete mít povahově skvělá zvířata, ale pokud mají genetické vady, neměli byste je dále rozmnožovat.
Zprcovala Mack ( http://www.mackrats.estranky.cz/clanky/rozmnozovani/ )
Článek Rozmnožování od Meck není sice o pískomilech, ale jistě pomůže otevřít oči a uvědomit si jakou zodpovědnost člověk, jenž se rozhodne rozmnožovat svá zvířata, na sebe bere. Proto doporučuji si ho pořádně
pročíst. A obzvláště nad závěrem popřemýšlet, pískomilové totiž nejsou primárně vůbec určeni ke krmení hadů tak by nám osud našich mláďat neměl být lhostejný.

Informace v kostce:
Pohlavní dospělosti dosahují pískomilové v různé době u samců a samiček. Samci dosahují pohlavní zralosti ve věku 70-85 dnů. Samičky pohlavně dospívají dříve, a to ve věku 65-85 dnů. Pohlavní cyklus samice trvá 4-6 dnů. A vlastní estrus z toho představuje kolem 16 hodin. Pískomilové jsou plodní zhruba rok a půl. Samička by měla být připuštěna do tří měsíců od dosažení pohlavní dospělosti nedoporučuje se množit poprvé samičky ve starším věku (rok a výše), jelikož srůstá pánevní spona nebo jsou s březostí a porodem spojeny komplikace, které mohou vyústit až ve smrt.
Březost trvá v průměru 26 dnů. Maximální počet vrhů se pohybuje kolem šesti za rok. Počet mláďat ve vrhu se pohybuje v rozmezí 2-8. Ale může jich být i více. Mláďata se rodí obyčejně v nočních hodinách. Rodí se slepá a holá a dosahují hmotnosti zhruba 2,5g. Oči otvírají po druhém týdnu života a ve třech týdnech už přestávají pít mateřské mléko a postupně přijímají normální krmivo. Odstavovat by se měla kolem 30 dnu života.
Při březosti, obzvláště v posledních dnech by se mělo se samičkou zacházet velmi jemně. Mělo by se dbát i na velmi dobrou výživu. Obzvláště je vhodné doplňovat bílkoviny a minerální látky. Také by měla mít dostatek vody.
Po porodu by se neměla klec čistit minimálně dva týdny, aby matka ani mláďata nebyli příliš stresováni. Pro kojící matku platí stejně kvalitní výživa jako pro březí. Pokusy bylo prokázáno, že je-li samec přítomen u výchovy mláďat, mláďata dříve otevírají oči a celkově lépe prospívají. Za to mláďata vyrůstající bez otce mají pomalejší vývoj a jsou i více bázlivější. Ovšem pozor, necháte-li samečka se samičkou příliš dlouho (do doby další říje) znovu ji nakryje. Samička pak nemá možnost si před dalším vrhem odpočinout a je pak čím dál tím více vyčerpaná a při velkém počtu vrhů ji to může i zabít. Další nebezpečí hrozí při ponechání mláďat s otcem příliš dlouho a může se stát, že by nakryl i své mláďata v příliš brzké době (ihned po dovršení pohlavní zralosti), což také není dobré.

 

 

Nejčastější choroby pískomilů

(čtěte také rubriku Když onemocní)

Pískomilové jsou obvykle velmi zdravá zvířata. Nejsou tak náchylní na nemoci jako například potkani a morčata. Ale i tak lze u nich objevit několik specifických chorob. Pokud se jedná o závažnější nemoc, je vždy lepší vyhledat pomoc veterinárního lékaře, i když nemá danou specializaci na hlodavce. Veterinárních lékařů, kteří se věnují speciálně malým hlodavcům je málo, ale přece jen mají větší povědomí a lécích a možné chorobě.

,Krev" z očí a nosu

Porfyrin je to organická sloučenina, produkovaná Harderovou žlázou (slzná žláza třetího víčka uložená ve tkáni očních spojivek). Sekret této žlázy má podobnou barvu jako krev. Objevuje se okolo očí a nosu. Často způsobuje u chovatelů paniku. K té však není vždycky důvod. Občasný slabý výskyt porfyrinu je u pískomilů normální. Objevuje-li se však pravidelně nebo trvale ve velkém množství, měl by starostlivý chovatel zpozornět. Zvýšené vylučování této látky se totiž objevuje u zvířat, která jsou vystavena stresové zátěži (pískáči jsou na stres velmi citliví), trpí nějakou nemocí nebo mají špatnou výživu.

Alergie

Pískomilové jsou alergičtí na aromatické oleje. Obzvláště na cedr a smrk. Projevem je zarudlý, napuchlý nos a špatné dýchání. Nos je také často velmi bolestivý. Doporučuje se léčba antibiotickou mastí.

Poranění uší

Vyskytuje se v případě nadměrného čistění, kdy se pískomil poraní ostrými drápy. Někdy mohou být příčinou nadměrného čištění zánět nebo roztoči v uchu. Proto by se tato možnost měla před začátkem vyloučit. Šrám sám o sobě není nijak nutný léčit nebezpečím je jeho bakteriální infekce. Další komplikací na uchu může být vnější výrůstek, který má tvar květáku. Jedná se o nezhoubný nádorek, takže není důvod k jeho odstranění v případě, že pískomilové nijak nepřekáží a nerozškrábne si jej.

Zlomený ocas

Může se zlomit špatnou manipulací. Pískomil se nikdy nenosí za ocas a když už tak se chytá u kořene. Nikdy ne za špičku. V případě zlomení chocholky a části špičky nevypadá zranění nejlíp, ale po pár týdnech obnažené kosti samy upadnou. Pokud si pískomil zlomí ocas u kořene nebo v jeho polovině je nutný chirurgický zákrok provedený veterinářem. Pískomil si však potom musí zvyknout na jeho ztrátu a naučit se novou koordinaci.

Přerostlé hlodáky

Častěji se vyskytuje u zvířat,která mají nedostatek potřeb pro hlodání a také u zvířat, která o jeden hlodák došla. Příznakem je ztráta váhy a neschopnost příjmu krmiva. Dobré je pozorovat jejich hlodáky. V případě problému není problém zajít za veterinářem, který problém bezbolestně odstraní.

Zlomenina

Pískomilům se zlomenina relativně rychle léči. Pokud se nejedná o otevřenou zlomeninu, není potřeba hned vyhledávat veterináře. Pokud se nechá pískomil v klidu, je možnost samovyléčení. Není –li pozorováno zlepšení do týdne, je možná komplikace v podobě infekce či zánětu. Pískomil by měl mít ovšem chuť k jídlu a k pití. Pokud chybí a není pozorováno zlepšení je vhodné vyhledat odbornou pomoc.

Zlomenina přední končetiny je horší než zadní. Protože pak nastává problém s držením krmiva. Proto, je vhodné pískomilovi pomáhat. Je také dobré zvýšit mírně množství vápníku ve stravě a to například psím krmivem.

Plísně

Plísně jsou přenosné z člověka a dokonce i na člověka. Proto, by jsme měli být opatrní, když se zvířaty manipulujeme a sami plíseň máme. Projevuje se obyčejně ztrátou srsti, výskytu strupů na kůži a ze začátku ulepenou a slepenou srstí. Vhodná je léčba pomocí Surolanu, Canestenu nebo antibiotická léčba. Důležitá je však dezinfekce prostředí (důkladná).  

Záchvat – nejčastěji epileptický

Častěji se vyskytuje u mladých zvířat, které z toho později vyrostou. Záchvat se však mlže objevit i u zvířat odrostlých a dospělých a to z důvodu nadměrného hluku, úleku či jiné stresové situace. Proto by jsme se měli těmhle situacím raději vyhýbat. Příznakem jsou stahlé  uši dozadu, cvakaní a skřípání zuby, škubání tělem a někdy upocená srst. Pokud byl záchvat zapříčiněn nějakou situací, měla by se ihned odstranit. A pískomil by se měl dát do tichého místa. Kde bude mít teplo a pohodlí. To stejné by se mělo použít v případě epileptického záchvatu. Objeví-li se u mladého zvířete, je nutno jej vyloučit z chovu.

Průjem

Průjem může mít několik příčin. Od zcela banálních až po závažné choroby jako je Tyzzerova choroba. Může se jednat jen o nějakou dietickou chybu nebo o napadení bakteriemi. Ve střevě se dokonce bakterie jako E.coli, Salmonella a jiné střevní bakterie mohou přemnožit a způsobit průjmy. Důležité je při průjmech podat pískomilovi dostatek čerstvé vody a obyčejné krmivo, bez pamlsků. Při průjmech je totiž velké nebezpečí dehydratace a tím následné smrti. Pokud průjem trvá déle než jeden den, je vhodné vzít pískomila k veterináři. Ovšem jedná-li se o urputný vodnatý průjem, není dobré čekat.

Tyzzerova choroba

Tyzzerova choroba je nemoc způsobena bakterií Clostridium piliforme. Jendá se o grampozitivní sporulující bakterii. To, že sporuluje je velmi nebezpečné, protože je schopná dlouhodobě přetrvávat v prostředí a je těžko zdezinfikovatelná. Je velmi často považována za fatální onemocnění. Je společná myším, potkanům, vlastně většině hlodavců. Většina kmenů bakterie není přenosná z jednotlivých druhů, ovšem některé jsou společné. Proto, je možné je přenést z krmiva, podestýlky či donést z větší kontaminace hlodavců.

Častěji se vyskytuje u mláďat a odstavčat, jelikož nemají ještě vyvinutou imunitu. Má formu akutní a chronickou. Akutní forma je velmi nebezpečná a obyčejně končí úmrtím bez typických příznaků do 48 hodin. Typickými projevy je vodnatý nebo kašovitý průjem. Dokonce se může vyskytnout pouze průjmovité špinění. Průjem se ovšem nemusí objevit vždy.

Chronická forma je často bez projevů a je nebezpečná svým bacilonosičstvím. Projevuje se teprve při stresu nebo jiném oslabením organismu a obyčejně není tak smrtelná jako akutní forma. Dá se léčit antibiotiky, ale je to velmi dlouhodobá léčba a bakterie se mohou z organismu vylučovat ještě 14 dní po léčbě. 

Bakterie napadá tenké a tlusté střevo. Šíří se do jater. Obsahuje toxin, který ničí CNS a srdce a způsobuje paralýzu a ztrátu koordinace.

Zánět vnitřního ucha

Vyskytuje se zvláště u starých zvířat. Je charakteristický nakloněním hlavy. Obyčejně je naklonění hlavy způsobeno cystou v uchu. Chronická forma se projevuje ztrátou rovnováhy a častým točením dokola s nakloněnou hlavou. Chronickou formu může vyvolat i přechozená infekce ucha.  Nejlepší léčbou je léčba pomocí protizánětlivých antibiotik. Ve většině případů se můžou příznaky na chronickou formu redukovat, protože dochází k adaptaci na hluchotu na jedno ucho. Ovšem nevýhodou léčby je, že se nemoc může kdykoliv vyskytnout znovu zvláště jednalo-li se o chronickou formu.

Nádor pachové žlázy

Pachová žláza je tenká žlutá čárka umístěná na spodní straně břicha. U některých je více viditelná. Obzvláště je výrazná u samců, kteří žijí ve velké skupině, obzvláště s více samci. Snaží se zdůraznit své teritorium i svou dominanci a tím pádem více značkují. Právě větší počet a častější značkování může vést k nádorům žlázy. Žláza se vyskytuje i u samic, ale obyčejně je méně  viditelná. Sekret žlázy je pro nás nepáchnoucí.

Nádor se začne projevovat jako malý vřídek, který se časem může zvětšovat. Dokonce tuto fázi je možné přejít a projevuje se velkým duřením a růstem žlázy. Obyčejně se nejedná o smrtelné onemocnění, protože nádor netvoří metastázy a netvoří tak nádory po těle (aspoň dle současných výzkumů). Jeho nebezpečí spočívá v tom, že si jej pískomil okusuje, může krvácet a zanášet se do něj infekce. Druhým nebezpečím je, že roste jak z venku tak vevnitř. Tudíž utlačuje vnitřní orgány a tím může způsobit smrt. Pachová žláza není životně důležitou součástí pískomila, tudíž se doporučuje nádor odstranit pod narkózou. Ovšem v naší ČR je oblast narkózy hodně riskantní, takže by se mělo počítat i s možností neúspěchu operace.

 

Šedý zákal

U pískomilů je vzácnou chorobou, ale častěji se vyskytuje u starých pískomilů a u cukrovky. Často se vykytuje jako zelený nebo mléčný zákal čočky. Velkou roli hraje i genetika, zvířata u kterých se objevil, by měla být vyřazena z chovu. Nejedná se o smrtelné oenmocnění a dá se s ním žít. Důležité je kontrolovat zarudnutí oka a velikost. Při nadměrném bujení je vhodné rychle vyhledat veterináře.

Mrtvice

Vyskytuje se u starých zvířat tak i u zvířat vystavených náhlému stresu. Projevuje se náhlým kolapsem, paralýzou či slabostí na jednu polovinu těla. Obyčejně první pomocí je, aby byl pískomil v teple a suchu. Měl dostatek vody a klid. Ale obyčejně se jedná o smrtelné onemocnění dřív nebo později.

Paraziti

Překvapivě často se zde na diskuzi objevuje dotaz na parazity. Nejčastěji námi zaznamenaná je zatím sametka podzimní - pokud se v kožichu zvířete přemnoží může ho i zabít. Jedná se o malého červeného roztoče který je velký asi dva až čtyři milimetry. Tento roztoč dle dostupných internetových zdrojů napadá i člověka a způsobuje zarudnutí kůže a horečky jak sametka vypadá můžete kouknout tady  http://www.youtube.com/watch?v=5STxzrNyxI0

Problém může být i třeba jiný parazit pokud chcete jít k veterináři je nejlepší vzít napadané zvíře a nebo nějak chytit přímo parazity samotné aby na ně mohl vet kouknout- třeba všenky se dají nalepit na izolepu. Pokud chcete poradit (ať už tady v diskuzi nebo u veta) je třeba to co ste v kožíšku viděli umět dobře popsat- rozměr, barva, počet nožiček pokud ho stihnete postřehnout....

Na zbavení se těhle potvor se používají antiparazityka ( http://obchod.kralici.cz/k70-pece-antiparazitarni.aspx) v rozsahu podle rozšíření parazitů. Pokud jde jen o jednu breberku stačí dezinfikovat zvíře (doporučován je písek a v něm arpalit jak se v něm pískáči koupou nanesou ho na sebe nebo zvíře natřít -koupání není vhodné a přímé stříkání na tak malé zvíře také ne, takže našplýchat na ruce a nanést na zvíře)- následuje dezinfekce ubytování (na tu se hodí Savo a Biokill). Pokud je rozšíření větší - např. jsou napadena ostatní zvířata v domácnosti - je třeba vydesinfikovat i je a celý byt! (rovněž možno vystříkat biokillem)

Svrab

Svrab je způsoben roztoči, kteří mohou parazitovat jak na psech, kočkách tak třeba na morčeti. Je několik druhů svrabů, ale v podstatě jsou skoro všichni přenosní z jednoho druhu zvířat na druhé. Onemocnění lze charakterizovat tak, že zvířata se úporně škrábou. Většinou se jedná o zástupce rodu Sarcoptidae, kdy samečka vrtá chodbičky v kůži. Obecně lze říci, jakmile spatříte jakoukoliv kožní změnu na svém pískomilovi je velmi dobré navštívit veterinárního lékaře. Pak následují seškraby pro určení, zda je to opravdu svrab a následná léčba, která je obvykle dlouhodobá a musí se dávat velký pozor, aby nebyl parazit přenesen i na ostatní druhy zvířat.

Sametka podzimní

Sametka podzimní napadá spíše psy, ale může být zavlečena také trávou, větvičkami či něčím jiným z přírody i na pískomily. Důležité v tomhle případě je také její ošetření, zde již postačí vpodstatě běžně užívané antiparazitikum jako je například Arpalit Neo, Biokill či Frontline. Důležité je také vyčištění ubikace.

 

Čmelíkovec krysí (Ornithonyssus bacoti)

Jedná se o parazita, který se živí krví. Je čím dá častější u domácích hlodavců. Podobá se malé červené tečce a je velmi infekční a také se velmi rychle dokáže množit. Může způsobovat jak svědění a ztrátu kůže, tak hlavně anémie, na které může zvíře velmi lehce uhynout, proto je zde velmi nutná návštěva veterinárního lékaře a ošetření.

 

Tohle je jen krátký výpis o některých ektoparazitech hlodavců. Vždy je dobré odnést hlodavce k veterináři, nejlépe se záchytem daného parazita. Stejně pak je důležité dodržet předepsanou léčbu a důkladná dezinfekce okolí. Nejčastěji by na parazity měl stačit Arpalit či Biokill, ale na některé to nepůsobí, proto se šahá do jiné kategorie. Klece a akvária je vhodné ošetřit ředěným savem a následným důkladným propláchnutím čistou vodou.