Ochočení potkánka vůbec není těžké. Potkani jsou od přírody vysoce inteligentní a protože jejich původci – divocí potkani - žijí v koloniích, mají i vysoce vyvinuté sociální chování. Potkan se učí velmi rychle, je přátelský, zvídavý a samozřejmě chytrý. Jak tedy na to?

Pořizujeme potkánka:
Možností je několik – zverimex nebo chovatel (myšák s průkazem původu nebo bez). Zverimex bych raději vynechala, zde nabízení potkánci obvykle pochází z příbuzenské plemenitby, jsou předčasně odstavení od matky, vystresovaní, většinou bez pozitivního kontaktu s člověkem, často i nemocní (respirační onemocnění, nádory, vnější paraziti apod.) Jediné pozitivum vidím v tom, že pořízením takového myšáka jej zachráním před sežráním hadem. Nicméně musím doma dodržet přísnou alespoň třítýdenní karanténu, abych si mezi ostatní chovance nezanesla nějakou nemoc nebo breberky. Myšáka od chovatele vřele doporučuji. Miminka jsou od malička zvyklá na člověka, člověk je pro ně něco jako přerostlý potkan. Výběr je veliký co se týče barev, znaků, typu srsti a oušek. Pokud chci na mazlíka, průkaz původu není až tak důležitý, pokud pro chov, je nezbytný. Bez něj myšák nemůže být uchovněn a navíc je možné z průkazu původu přesně zjistit, jaké geny nese. Prostě takový rodný list.

Kluka nebo holčičku?
Především doporučuji myšáky dva, ať už je to sameček nebo samička. Potkan jedináček potřebuje opravdu HODNĚ času a péče, tolik společenské zvíře by samotou velmi trpělo a mohlo by i uhynout. Jestli je možnost mít jen jediného, pak tedy raději samečka. Jsou klidnější, línější, mazlivější, jsou to pohodáři. Holčičky jsou akčnější, neustále v pohybu s potřebou něco dělat, takové malé zlobilky. Jsou ale veselejší. Zatímco velcí kluci myslí především na to, kde se v klidu vyspat a co bude k večeři, holčičky rády běhají a zařizují. S nimi se člověk rozhodně nenudí.

Rozhodnuto:
Vybrali jsme si myšáka, určili plánovaný počet potkánků (který v budoucnu stejně překročíme), nakoupili vše potřebné – prostornou klec s ne příliš širokým rozpětím mříží, aby se mimčo neprotáhlo, dále napaječku, mističky, hamak (domečky nepoužívám, myšáky chovám na volném prostranství). Dále bezprašnou podestýlku, papání a pamlsky. Nastává ta vytoužená chvíle a vyrazíme pro našeho budoucího kamaráda.

První kontakt:
Obvykle s ochočováním potkánka začínám už při první cestě domů. Potkánek je většinou mírně vyděšený (cizí prostředí, bez mámy a sourozenců), proto ho nedám do přepravky, kde by byl opuštěný, ale strčím si ho za tričko (přepravku mám pro jistotu s sebou). Poskytnu mu tím útočiště, kde bude teplo, přítmí a hlavně i já. Pokládám tento moment za opravdu důležitý, potkaní miminko je rádo, že se má u koho schovat ve stresové situaci a dobře si takového kamaráda zapamatuje.

První týden:
Doma malého ubytuji do připravené klícky, vždy bydlí nejprve sám. Jedním z důvodů je karanténní opatření (délka karantény se odvíjí podle toho, odkud myšáka mám, u potkánka od známého chovatele postačí týden, u neznámého raději dva) a dalším důvodem je čas na ochočování a posléze postupné seznamování se starousedlíky. Klícku s mimčem si beru do kuchyně, kde je větší provoz, aby si zvykalo na různé zvuky a pohyby. Mluvím na něj příjemným hlasem a několikrát denně (jak mi to čas dovolí) jej vyndám, abychom si mohli pohrát a pomazlit se. Mimčo pustím na postel (odstraním peřiny, aby mi nezalezlo), lehnu si k němu a nechám ho běhat. Jelikož se nemá kam schovat, obvykle přibíhá ke mně (opět jsem útočiště). Mluvím na něj, šimrám, drbu a rukou si s ním hraji. Mimča ráda divočí a běhají, proto rukou dělám „druhého potkánka“, který utíká, kličkuje, nechá se dohonit a přeprat. Mimčo se pak ruky nebojí, naopak ji rádo následuje a získává sebedůvěru. Nikdy potkánka nehoním, pokud jej potřebuji sebrat, uchopím jemně a jistě. Občas potkánka vezmu do ruky, opět vlídně mluvím, pevně jej přidržím, otočím na záda a opusinkuji bříško a hlavičku (nemlaskat příliš nahlas). Toto je také velmi důležité. Mimčo už sice ví, že je u mne v bezpečí, může si se mnou hrát, ale tímto mu dávám najevo, že já jsem alfa, šéf, a že kdykoliv budu chtít, mohu se ho dotýkat kdekoliv (bříško je nejintimnější část těla). Každý den, když vím, že mimčo si pohrálo a já budu v klidu sedět třeba u počítače, opět si jej dám za tričko. Potkánek u mne obvykle chvíli řádí, ale brzy se unaví, najde si nějaké pohodlné místečko (zase v bezpečí za tričkem, jako při první cestě domů), umyje se a usne. Nechám ho co nejdéle, většinou až do večerního krmení. Potkánek je rád, že má možnost fyzického kontaktu při odpočinku, často při mytí oblíže i mne. Během jednoho dvou týdnů jsme nejlepší kamarádi, stačí projít kolem klece nebo zavolat jménem a myšák visí na dvířkách s výrazem „já chci za tebou“. V této fázi jeho klícku umístím vedle klece již zabydlených myšáků tak, aby na sebe viděli, cítili se, ale nemohli se nijak poranit. Okamžitě se ve velké kleci strhne hádka o místo s nejlepším výhledem a nakonec se všichni seřadí a usadí jako v kině. Pozorují nového příchozího a zvykají si na jeho pach.

Seznamování:
Během následujícího týdne se vzájemně okukují, až to po čase přestane být tolik zajímavé. Malému se věnuji stejně jako dříve, občas si přiberu některého velkého obyvatele do party. Začínám tím, o kterém vím, že je nejhodnější, šéfa klece nechávám na konec. Jednou denně velké pustím a nechám je běhat okolo klece malého prcka. Většinou klec několikrát přelezou a důkladně očůrají, nebráním jim v tom, miminko je i jejich. Nebo je pustím proběhnout na zem a prcek si zatím v klidu prohlédne velkou klec. Jakmile ji má prozkoumanou, nechám nejhodnějšího myšáka, aby se v kleci osobně seznámili. Zde je třeba vědět, že potkaní seznamování je rituál, do kterého nezasahujeme (pouze v krajním případě). Vypadá to sice často hodně dramaticky, ale je to jen jedno velké divadlo. Miminko piští, jako by mu šlo o život, leží na zádech a vypadá zcela bezmocně. Starousedlík nad ním stojí, očichává, tváří se přísně, případně po malém i šlape. Dává tím prckovi důležitou lekci o tom, jak to v kleci chodí a koho je třeba poslouchat. Za nejvhodnější dobu k seznámení s ostatními považuji 6-8 týden věku (miminko je už dostatečně velké, aby mu „prohlídka“ ostatních neublížila, ale ještě není natolik pohlavně vyzrálé, takže jej ostatní stále považují za „dítě“). Než malého nastálo umístím s ostatními, klec důkladně vyčistím.

Výchova:
První fázi ochočení tedy máme za sebou, případné seznámení s ostatními také. Jak s výchovou?
Jsou věci, které potkánka naučit lze a naopak věci, které jej naučit nelze. Velmi dobře se myšák naučí chodit na zavolání, ovšem záleží na tom, jak moc se mu budeme věnovat. Své potkánky oslovuji jménem při každém kontaktu a každého jednotlivě. Vždy spojím s podrbáním, pohlazením, slovní pochvalou nebo s kouskem něčeho na zub. Nechávám je volně běhat vždy večer před večeří, což je pro ně veliká motivace. Jen málokdy se některý zapomene třeba pod skříní a musím mu dát přivonět k soustu, aby věděl, o co přichází. Miluji je ve chvíli, kdy nesu plné misky, postupně je všechny svolám, v patách mi běží celá smečka a jakmile se zastavím, natahují se, abych je mohla zvednout. Pokud je volám jindy, většinou velmi dobře reagují, ale stejně je nutné počítat s tím, že přijdou jen pokud se jim bude chtít. Potkany NIKDY netrestáme, pouze chválíme a odměňujeme. Nelze je naučit, aby neočůrávali kde co, zde platí pravidlo, že čím víc se jim daná věc líbí, tím víc si ji označují kapičkami moče (především samci). Není možné jim jakkoliv vysvětlit, že se nesmí ožírat nábytek, knížky, kabely a vůbec všecko. Jediná možnost je prevence, nebezpečné nebo cenné předměty odstranit.

To nejlepší nakonec:
Správným přístupem, vlídným a klidným zacházením získáme chlupatého kamaráda, který nás bude milovat jako svého nejlepšího přítele. Je až s podivem, kolik lásky, oddanosti, radosti a přátelství se vejde do srdíčka takového malého stvoření. Potkaní život není dlouhý, zato doopravdy prožitý. A proto je máme tolik rádi, naše malé – velké kamarády

Potkan má štíhlé protáhlé tělo zakončené dlouhým ocasem. Tělo je kryto srstí, jejíž charakter se liší podle typu srsti dané varianty potkana. Ocas je štíhlý, začíná širší základnou, postupně se zužuje do špičky. Délka nepřesahuje délku těla. Je kryt zrohovatělými šupinami a krátkými chlupy. Hlava je protažená v čenich, kolem kterého jsou umístěny hmatové vousy. Ušní boltce jsou tenké lehce osrstěné. Vnější zvukovod je krátký, nasedá na bubínek. Oční bulbus je kulatý, chráněn horním a dolním víčkem. Zde se nachází 3 slzné žlázy. Extraorbitální, intraorbitální žláza a žláza třetího víčka. Podle barevné varianty přechází barva duhovky od červené po černou. Přední končetiny jsou kratší, slouží především k uchopování potravy a osobní hygieně na rozdíl od zadních, které jsou delší s mohutně vyvinutou svalovinou a sloužící k pohybu. Na obou končetinách je pět prstů opatřených drápky. na předních je však první prst rudimentální, bez drápu.


 

Očnice je otevřená, přechází do spánkové jámy, tu vyplňuje spánkový sval. Vnější zvukovod se otvírá do středoušní dutiny. Horní čelist tvoří součást jařmového oblouku, vpředu na ni navazuje kost řezáková, zde jsou zubní lůžka pro řezáky. Ve větvi dolní čelist se nachází jáma žvýkače, v níž je uložen žvýkací sval. Ten je důležitý při kousání společně s řezáky a stoličkami.

Páteř se skládá ze 7 krčních obratlů. První obratel je atlas a druhý axis a podílí se na skloubení lebky s páteří. Další skupinou jsou hrudní obratle. Je jich třináct a vyznačují se dlouhým trnovým výběžkem. Bederní obratle mají mohutný postraní výběžek a jejich počet je šest. Křížové obratle jsou srostlé v kost křížovou, ta je tvořena 4 obratli. Na ni navazuje 27-30 ocasních obratlů.

Hrudník je tvořen žebry hrudní kostí a hrudními obratli. Potkan má 13 párů žeber. Z toho je 6 párů pravých, 3 páry nepravých a 3 páry volných.
Kostru pletence hrudní končetiny tvoří lopatka kost klíční a zobcová. Kost klíční se nachází pouze u savců, kteří používají přední končetiny k držení např. u opů, hmyzožravců a hlodavců, na rozdíl např. od psů, kteří mají tuto kost pouze rudimentální. Kost zobcová je vyvinuta jen u ptáků, u savců nacházíme pouze výběžek na lopatce. Na pletenec je kloubně připojena kost pažní. Ta se kloubí v loketním kloubu s kostí loketní a mohutnější vřetení. Dále následuje zápěstí, záprstí a prsty. Nacházíme zde pět prstů. Každý je tvořen třemi prstními články, první prst dvěma články.

Pánevní končetiny tvoří také pletenec a vlastní kostra končetiny. Pletenec je tvořen pánví. Je složený ze srostlých kostí stytké, kyčelní a sedací. Na ně navazuje kost stehenní, která se v kolením kloubu spojí s kostí holení a lýtkovou. Dále pak se nachází kosti nártní, zanártní a článků prstů. Na zadních končetinách nacházíme také pět prstů všechny jsou úplně vyvinuty.

 

Trávicí soustava začíná jako dutina tlamní. Je ohraničena zevně pysky. Horní pysk je rozštěpen pro snadnější hlodání. Uvnitř se nachází jazyk, vývody slinných žláz, které pomáhají trávit, zuby, které jsou velmi důležité. Potkan má monofyodontní chrup, nazýváme tak zuby, které vyrůstají jednou za život. Hlodavci se vyznačují tím, že jim v horní i dolní čelisti narůstají přední hlodavé zuby, hlodáky. Patří mezi hypselodontní, to znamená s trvalým růstem. Mají dlouhý kořen, jeho začátek je hluboko v čelisti u kořene stoliček. Tvar je typický dlátovitý, okraj zkusné plochy ostrý. Přední stranu kryje sklovina, její barva je tmavě žlutá. Strana, která směřuje do úst, je kryta cementem. Cement se obrušuje rychleji, než tvrdá sklovina, proto vzniká ostrý okraj. Pokud nedochází k pravidelnému obrušování, zuby přerůstají a tvar se mění. Další zuby, které má potkan jsou stoličky. Patří do skupiny hypsodontních zubů, tzn., že mají prodlouženou dobu růstu. Po určité době po prořezání zubu, se zavře dřeňová dutina a zub přestane růst. Ten pak je obrušován a postupně se zmenšuje. Potkani mají pouze řezáky a stoličky, chybí špičáky a zuby třenové. Zubní vzorec je 1/1, 0/0, 0/0, 3/3. Udává počet zubů v polovině horní čelisti ve jmenovateli a v polovině dolní v čitateli. Mezera, ve které nejsou špičáky a zuby třenové, se nazývá diastema.

Další část trávicí soustavy je hltan a na něj navazuje jícen, který je tvořen příčně pruhovanou svalovinou po celé délce, až k žaludku. Žaludek je jednokomorový, složitý. Jednokomorový žaludek nacházíme také u psa, koně nebo prasete. Vícekomorový pak u přežvýkavců. Složitost žaludku spočívá v tom, že část jeho sliznice je vybavena žlázami, část zůstává bez nich.

Žaludek potkana má slepý vak, který zabraňuje zvracení. Na něj navazuje tenké střevo, jehož části jsou dvanáctník, lačník a kyčelník, který přechází v slepé střevo a z něj pak pokračuje jako tlusté. Slepé střevo je veliké, dosahuje 6-9 cm. Tlusté střevo je tvořeno tračníkem vzestupným, příčným a sestupným. V tračníku sestupném jsou zformované výkaly. Tlusté střevo je zakončeno konečníkem, který vyúsťuje pod ocasem análním otvorem. Anální žlázy se nevyskytují. Játra jsou členěna na DOPLNIT laloků. Žlučový měchýř není, žlučové vývody se spojují a ústí do dvanáctníku. Slinivka je tvořena dvěma laloky.


 

V dutině nosní je funkční orgán vomeronasální (větřící), ten vyvinut například i u plazů. Potkan jej používá pro analýzu pachu, přičemž se staví na zadní končetiny a panáčkuje, větří a vnímá pachy kolem sebe. Průdušnice je tvořena ne zcela uzavřenými prstenci. Pravá plíce je větší, rozdělena na 4 laloky.


 

Ledviny mají fazolovitý tvar, pravá je více vepředu. Nazývají se jednopapilární. Dřeň tvoří ledvinové pyramidy, zakončené papilou. Na ně navazuje kůra. Jednotlivé papily se spojují v ledvinový hřeben. Přes něj teče moč do pánvičky a dále do močovodu, močového měchýře a močové trubice. Močové cesty jsou u samice odděleny od pohlavních a močová trubice vyúsťuje do předkožkového vaku, odtud předkožkovým otvorem z těla. U samců je vytvořen sinus urogenitalis, což je část močové trubice, se společným vývodem močové a pohlavní soustavy.

Samčí pohlavní orgány tvoří varlata, nadvarlata, chámovod, přídatné pohlavní žlázy, penis. Varlata jsou uložena v šourku, mohou být uložena jak vně tak zatažena do dutiny břišní. Nalézají se pod análním otvorem. Potkan má jak prostatu, tak ampulární žlázy, bulbouretrální žlázy a semenné váčky. V topořivém tělese penisu se nachází pyjová kost. Vyvinuta je předkožková žláza, vyúsťuje do předkožkového vaku.
Mezi samičí pohlavní orgány patří vaječníky, vejcovody, děloha, pochva, vulva (ochod). Také samice mají předkožkové ( prepuciální) žlázy, které vyúsťují nad močovou rourou do předkožkového vaku. Děloha je dvojitá. Je složena z krčku děložního, těla a dvou rohů děložních. Pochva je zakončena otvorem tzn. štěrbinou ochodu. Je uzavřena slizniční řasou, která zaniká v období pohlavní dospělosti.


 

Srdce je uloženo v dutině hrudní nalevo od osy těla. Základna ( báze srdce) směřuje směrem k páteři, hrot směřuje k žebrům vykloněný mírně do leva. Srdce je uloženo v osrdečníku (perikardu), což je vazivová blána, která je vyplněna tekutinou, která umožňuje lepší pohyb srdce. Stěnu tvoří endokard, tenká blána, nejsilnější svalová vrstva myokard a zevně epikard.

Srdce je rozděleno na 4 oddíly. Pravou síň a komoru a levou síň a komoru. Pravé srdce je od levého odděleno septy. Komoru a síň na levé straně od sebe odděluje mitrální chlopeň, na pravé straně trikuspidální. Do pravé síně ústí horní a dolní dutou žílou neokysličená krev z velkého krevního oběhu, tzn. z těla, přes trikuspidální chlopeň, která se otevře tlakem hromadící se krve a tak může protéct do pravé komory. Potom se chlopeň opět uzavře. Z pravé komory proudí krev přes pulmonální chlopeň plicnicí do malého krevního oběhu. Cílem jsou plíce, kde se krev okysličí a dále proudí plicními žilami do levé síně. Odtud přes mitrální chlopeň do levé komory a odsud přes aortální chlopeň do aorty a do těla.

Srdeční impulzy jsou vytvářeny sinoatriálním uzlíkem (SA) ležícím na síni, odtud jdou přes atrioventrikulární (AV) uzlík nacházející se mezi síněmi a komorami a dále přes Hisův svazek, který prochází myokard komor. Práce srdce se skládá ze stahu (systoly) a ochabnutí (diastoly) srdce.

Protože bydlení (akvárium, klec, voliéra...) je vlastně jedna z nejdůležitějších věcí potřebných pro chov potkanů, rozhodla jsem se o klecích, akváriích či voliérách napsat něco podrobnějšího. Snad vám to pomůže ve správném chovu potkanů.

Umístění bydlení:

Trvalé místo: potkánek potřebuje soukromí a tak by klec měla mít trvalé místo

Průvan: bydlení by se určitě mělo nacházet v místě kde není průvan, protože ten způsobuje nachlazení, které pak může přejít v chronickou nemoc

Hluk: jelikož potkan slyší mnohokrát lépe než lidé, není moc dobrý nápad umisťovat klec vedle televize, rádia atd.

Teplo: i když potkánci mají teplo rádi, není nejlepší to s teplem přehánět. Potkanovi moc nepomůže těžce dýchat, každou chvíli běhat pít atd.

Prach: prach způsobuje alergii = kýchání = těžké dýchání...atd

Světlo: potkánci mají rádi spíše šero (to ovšem neznamená dát je někam do tmy) - takže určitě nemít klec někde pod lampičkou

Úklid bydlení:

• bydlení by se mělo vždy umýt horkou vodou (patra atd.)¨
• výměna podestýlky - podestýlku doporučuji třeba – kukuřičná vřetena, nebo takové válečky pro hlodavce, kočky atd. (moc nedoporučuji Jonáše, docela vysušuje tlapičky; moc nedoporučuji hobliny - většinou jsou moc prašné), můžete také použít jako podestýlku hadr a jenom do záchodu dát vřetena - nebo něco jiného (ale jenom když máte zvířátko čistotné a je na záchodek naučené)
• vyprání nebo vyhození hamaků (špinavých samozřejmě:-)
• vyčistění domečku a pater

Typy domečků:

• kartonový
• dřevěný
• plastový
• látkový
• hamak (je několik typů - trojúhelníkový,jakoby čtverec, a ponožkový..atd..)

Tekutiny
Hned na začátku bych chtěla vyvrátit mýtus z několika publikací, že pokud dáváte zvířátkům čerstvou zeleninu a ovoce, nemusí zvíře pít vodu. Toto je opravdu holý nesmysl. Potkánek samozřejmě přístup k vodě musí mít! Voda by se měla měnit denně (zvláště pokud jí dáváte z vodovodu, chlór začne v napáječce po dnu zapáchat, voda už není ideální a také pokud máte budoucí nebo kojící maminku a miminka). Nemusíte však podávat jen vodu. Občas můžete potkánkům vodu smíchat s nějakým bylinkovým sirupem. Moc jim to chutná a rozhodně v malých dávkách neuškodí, spíše naopak. Ovšem udělejte opravdu řídký koncentrát. Vhodné jsou taky různé čaje, které můžete dávat jak teplé, tak studené.

TIP: Moji potkánci si oblíbili Bylinný sirup s Echinaceou.

Hlavní strava
Hlavní složkou krmení by mělo být zrní, ale podle mých zkušeností většině potkanů zrní vůbec nechutná a nejí ho. Dnes už můžete v obchodech koupit různé směsi pro potkany, které jsou velmi kvalitní. Také se prodávají granule pro potkany. Já jsem je nevyzkoušela, ale z doslechu vím, že většinou potkany vůbec nezaujmou. Není však těžké vyrobit si jídlo sami a dávat tam jen to, co vaši potkánci jedí. Občas to vyjde i levněji než to kupované a hlavně je to zábavné. Jídlo pro potkana by mělo být velmi různorodé, bohaté na vitamíny i na bílkoviny. Nezapomeňte, že potkani jsou všežravci a rádi si občas zobnou nějakého toho červíka nebo rybičku. Do krmení můžete přidávat sušené živočichy. Přidejte nějaké ořechy, sušené ovoce a granule. Jak já někdy říkám, co vás napadne a potkanům neublíží. Samozřejmě dbejte na linii svého potkana, strava by neměla být moc tučná.

TIP: Můžete se inspirovat mojí směsí, kterou jsem nedávno uvařila. První směs a druhá směs.

Rozšířený jídelníček
Já tomuto zpestření říkám "večeře". Občas (někdo to dělá i denně) by se měl potkanům místo suchého zrní uvařit jiný chod. Myslím tím například uvařit těstovinky, či rýži a zamíchat s dalšími dobrotami. Nic nesmí být okořeněné. Přidejte k tomu třeba kukuřici, hrášek, syrové rybičky (grundle - můžete koupit mražené a pak rozmrazit), vařené kuře, hovězí, vepřové. Zamíchejte to se sýrem (jak tvrdý, tak tavený), s vařeným vajíčkem natvrdo (žloutku málo, spíše bílek). Můžete přidat i kočičí nebo psí konzervu.

TIP: Výhodné je koupit si krmné těstoviny. Nejen, že potkánkům moc chutnají, ale jsou narozdíl od normálních těstovin o hodně levnější.

Zelená strava
Potkani opravdu jí téměř všechno. Pochopitelně podávejte, jak zeleninu, tak ovoce. Předpokládám, že ovoce nebude nijak závadné a bude umyté. Pozor jen na překrmování jedním druhem a na nadýmavé ovoce a zeleninu (cibule, kapusta, zralé hrušky). Někdy také mohou být problémy po požití hlávkového salátu (kvůli postřikům). Pokud má ovoce zrníčka, tak pouze v malém množství a pecky radši nedávejte vůbec. Nezapomeňte také někdy utrhnout něco z louky, oblíbené jsou pampeliškové listy, jetel a další. Pozor na místo, kde rostlinky seberete! Nemělo by to být u silnice (jedovaté látky od aut), tam, kde se venčí pejsci (možný přenos nemocí z moče) a rozhodně ne tam, kde byli použity chemické postřiky a jakékoli chemikálie.

TIP: Oblíbeným jídlem, s kterým si potkani vyhrávají, je utržená větévka z ovocného stromu. Lístky chutnají a o větvičky si obrousí zoubky. Můžete tam nechat i plody jako třešně.

Různé doplňky jídla a pamlsky
Další důležitou složkou potravy je nějaký materiál na obrušování zubů. Vhodný je tvrdý chleba, různé větvičky ze stromů (nejlépe ovocné, pozor na jedovaté!!!, radši se podívejte předem do atlasu stromů). V obchodech se dokonce prodávají minerální kameny k obrušování. Ty můžete pořídit také, vydrží docela dlouho. V obchodech najdete mnoho dobrůtek a tak si vyzkoušejte, co vašim miláčkům chutná. Dobré jsou dropsy, které jsou v mnoha příchutích. Neškodné a lahodné jsou i některé lidské pamlsky jako dětské piškoty.

TIP: Já například dávám po každém návratu domů za odměnu jeden drops nebo něco tomu podobného, utužuje to váš společný vztah. Je to lepší než když je jen tak vysypete do klece.

Kdy může mít potkanice mladé
Potkaní samice pohlavně dospívá ve stáří kolem 6 týdnů. Nejpozději v tuto dobu je nutné separovat samičky a samečky ze stejného vrhu, protože jejich pářící pokusy, realizované zatím
jen jako hra, se brzy přestanou míjet účinkem. Nechat samičku hned po dosažení pohlavní dospělosti zabřeznout je riskantní, protože je ještě malá a mohla by mít problémy s donošením mláďat nebo při porodu.
Optimálním věkem pro první zabřeznutí je 5 měsíců až půl roku věku; kolem 1 roku a nějakých 2 - 3 měsíců stáří by měla být samička vyřazena z chovu, protože odchov mláďat už by pro ni začínal být přílišnou zátěží.
Prvorodička starší než 6 - 7 měsíců bude mít s nejvyšší pravděpodobností problémy, riziko se zvyšuje spolu s věkem.


Předcházení otěhotnění
Je to jednoduché: Nenechávat samičky v blízkosti samců! Než si pořídíte potkana rozhodněte se pro pohlaví a jestli si nevíte rady s určením pohlaví, zeptejte se ve zverimexu nebo u zvěrolékaře. Pokud chcete mít samce se samicí můžete nechat samce kastrovat. Operace je však pro tak malé zvíře riskantní a zcela zbytečná.


Páření
Je-li samice v ŘÍJI (poznáme podle různých příznaků - po pohlazení nebo podrbání na zádech se začne prohýbat a jemně vibrovat ušima, od ostatních samic v kleci si nechá rajtovat na zádech a přitom se prohýbá jako luk).
Je-li samice špatně naladěna, může samečka odmítat - to znamená, že jeho pokusy o vřelé objetí se budou setkávat s odporem (kvičení, facky zadní tlapkou) OBRÁZEK 1, možná se i poperou. Raději tedy nechte páření na další večer. V opačném případě začne dvoření, při kterém samec samici různě očichává, olizuje a případně pronásleduje po kleci. Dvoření je krátké a hned potom se jde na věc .Celé to většinou trvá několik sekund OBRÁZEK 2.
Aktivní jsou většinou v noci, vrchol říje samičky je totiž v noci. Pro jistotu necháme samce a samici ve společné kleci asi 10 dní (samice má každý 5. den říji, ale zabřeznout může i když ji samec znásilní tomu se
říká nucená říje).

http://mixrat.wz.cz/images/kryti2.jpg - fotka krytí


Březost
Délka březosti u potkanů je od 21 do 25 dní, další prodlužování už obvykle znamená problémy. Stejně jako u lidí, na některých samicích je březost vidět brzy, na některých naopak skoro nic nepoznáte. Několik dní před porodem začne samice budovat hnízdo a toto je také čas, jestliže jste samečka nechávali dosud u ní, přestěhovat ho jinam. Samici už teď nikam nestěhujte. Hlídejte, jestli má neustále k dispozici dostatek potravy a
vody a vyhoďte z klece také další spolubydlící, jestliže jich tam je moc.
Tak pět dní před očekávaným porodem proveďte úklid klece, protože až budou mláďata na světě, nějakou dobu je budete muset nechat v klidu.


Porod
Vlastní porod obvykle trvá jednu až dvě hodiny. V době porodu nepřichází v úvahu nějaké vyrušování. Výjimku tvoří samice, u kterých lze očekávat potíže, tedy starší prvorodičky nebo nešťastnou náhodou zabřezlé starší samice - tady by bylo dobré, kdybyste v době velké události byli poblíž a nenápadně pozorovali, jak se věci vyvíjejí. Proces porodu začíná obyčejně slabým krvácením z pochvy a pak následují stahy, při kterých se samice všemožně prohýbá a natahuje. Když se objeví první mládě, potkanka se posadí a pomáhá postupně všem na svět tlapkami a zuby. Hned také sežere plodové obaly, placentu (každé mládě má svoji) a pupeční šňůru. Pokud se některé mládě narodí mrtvé, bývá sežráno také. V momentě, kdy jsou všechna mláďata venku (počet je variabilní, bývají minimálně 4, ale může jich být až 24, méně početné vrhy mívají zvláště starší samice),
pečlivě olízaná a přisátá na cecíkách, je porod za vámi. Pokud porod začal a ani po dvou hodinách se neobjevuje první mládě, je dost pravděpodobné, že nastal problém. Musíte samici rychle a hlavně v klidu dopravit k veterináři. Většinou je za tím mládě, které ucpalo cestu ven všem ostatním na dně dělohy nebo v porodních cestách. Když budete dbát na přiměřený věk samice, dostatečný odstup mezi vrhy a správnou péči, mělo by proběhnout vše v naprostém pořádku.


Kam s mláďaty
-jsou různé možnosti odbytu mláďat potkanů.

a)chovatelé:
- poproste některého chovatele, jestli by si nechtěl vzít vašeho mladého nebo aby zveřejnil na svých stránkách jejich inzerát. Možná vám vyhoví. (Kontakty na chovatele najdete v odkazech)

b)inzerce:
- na internetu existuje spousta inzerce kam byste si mohli vložit svůj inzerát, určitě se někdo ozve.

c)zverimex:
- toto je ta poslední volba, když už vážně nevíte kam s mláďaty. Najděte nějaký obchod se zvířaty, kde s nimi zacházejí co nejlépe. Poproste prodavače, aby by je neprodával jako krmivo pro hady, určitě vám to slíbí (možná, ale nesplní) =o (. Takový už je osud potkanů.

0 den - Páření
Když je samice v říji, páření se seběhne hned po seznámení obou „milenců“ .

po 14 dnech březosti
Je patrný nárůst velikosti bříška samičky, od této doby ji můžeme začít přikrmovat vločkami namočenými v mléce, tvrdým sýrem, jogurtem...

19. - 20. den březosti
Samice začíná budovat hnízdo. Můžete jí vypomoci různými papírky hadříky nebo senem.

21. - 23. dnem
Matka odchází k porodu.V tuto dobu samici nerušte!

Po porodu
Mláďátka přicházejí na svět holá a slepá.
Podle očí, která jdou vidět přes slabou kůži na očích, lze poznat, zda se jedná o černé nebo červené oči.

3. den stáří
Miminkům se začne projevovat na tělíčku pigment. Je již patrné zbarvení budoucích tmavých potkanů.

5. den
Zdravá mláďata zdvojnásobují porodní hmotnost.
Začíná se pomalu objevovat řídká srst a zbarvuje se bříško, které bylo doteď růžové.

7. den
Otevírají se jim zvukovody. Vidíme zřetelné drápky, vousy. Objevuje se první srst.

10. den
Jde stoprocentně poznat co je který za barevnou variantu. Začínají přijímat pevnou stravu, okraje hnízda tedy posypáváme ovesnými vločkami nebo drcenými piškotky, jestliže jim toto ještě neobstarala vlastní matka.

13. den
Otvírají mladí potkani oči. Jakmile dokážou vidět, hrabou se z hnízda, aby lépe prozkoumali své nejbližší okolí. Matka je ale posbírá a přenáší zpět do hnízda.

28. den
Matka přestává kojit. Mláďata se však pořád budou pokoušet sát a bude se z klece ozývat řev (to totiž zjistí že už žádné mléko není a tak ho vyžadují).

1 měsíc
Je možné mláďata bez problémů předávat novým majitelům.

5. týden
Mláďata dosahují pohlavní zralosti - samci a samice se musí rozdělit.

Stejně jako všechna ostatní domácí zvířátka vyžaduje i potkan určitou zdravotní péči. Pokusím se nyní shrnout zásady preventivního ošetřování, nejčastější nemoci potkanů a postup při jejich léčení.

I u potkanů platí, že prevence je nejlepší léčba. Proto si všímáme zdravotního stavu již ve chvíli, kdy si zvířátko vybíráme, a to ať už u chovatele nebo ve specializovaném obchodě. Na co se tedy zaměřit?

V prvé řadě na celkový postoj zvířete. Podíváme-li se na potkana, neměl by být v klidu nápadně shrbený, při pohybu by neměl kulhat nebo se potácet, naklánět na stranu apod.

Kůže a srst je dalším důležitým indikátorem zdraví. Kůže by měla být pružná, bez šupinek a stroupků. Neměli byste najít žádné bulky nebo otevřené rány (abscesy). Ojedinělý malý škrábanec nebo stroupek může být způsoben při hře mezi sourozenci a není důvodem ke znepokojení. Pokud však má zvířátko stroupků na kůži více, případně lysá místa v srsti, zvažte, zda jej skutečně chcete i s rizikem vleklých zdravotních potíží.
Srst by u standardního potkana měla být zhruba všude stejnoměrně hustá, tedy bez lysých míst. Nekupujte potkana, který má srst zježenou nebo nápadně hodně potřísněnou výkaly kolem konečníku. Poněkud jiná je situace u rexů, double rexů a fuzz potkanů.

Oči by měly být jasné, bez výtoku; uši rovněž tak.

Chování zvířátka je velmi důležitým ukazatelem zdravotního stavu. Zdravý potkan je aktivní, projevuje známky zvědavosti. Pokud zvíře sedí v koutě, je nafouklé nebo naježené (viz výše), dejte si pozor.
Mírný průjem u nově zakoupeného potkánka je většinou projevem stresu a měl by se v krátké době upravit.

Dýchání by mělo být přiměřeně klidné a neslyšné (potkan se nadechne asi 125krát za minutu), opakované kýchání nebo chroptění, namáhavé dýchání nebo vlhký nos – toto vše signalizuje, že něco není v pořádku.

Pravidelná preventivní péče
Jejím základem je samozřejmě hygiena, ovšem nikoliv přehnaná. Podestýlka – nejlépe ta z kukuřičných vřeten, lze použít i hobliny nebo určité druhy hygienického steliva pro kočky – by se měla vyměňovat přiměřeně často. V praxi to znamená cca obden vybírat vlhkou a znečištěnou podestýlku v místech, kam chodí zvířátko na záchod a pod napáječkou. Celou podestýlku měníme zhruba jedenkrát za 7 – 10 dní.
Mezi preventivní úkony související s hygienou patří také koupání a stříhání drápků. Obě tyto procedury potkánci obvykle nemilují, proto je provádíme pouze v případech, kdy je to nutné. Zkracování drápků je obvykle nutné tehdy, nemá-li zvířátko možnost brousit si drápky pohybem po drsném povrchu. Přerostlé drápky je potřeba zkrátit, aby se předešlo poranění potkánka (při drbání) i majitele (škrábance jsou docela nepříjemná záležitost). Použijeme nejlépe kleštičky na nehty, v horším případě manikurní nůžtičky. Obtížnost provedení úkolu je přímo úměrná živosti potkana, lépe je zkracování provádět ve dvou (jeden drží, druhý stříhá). Středem drápu vede růžová živá tkáň, dejte si pozor a potkana do ní nestřihněte, hrozí silné krvácení a infekce; raději ustřihněte o něco méně drápku.
Potkana koupeme pouze pokud je silně znečištěný, páchne, nebo pokud je to součást léčby předepsané veterinářem. Někteří potkani mají koupání rádi, moji ale ne. Potkana je nejlepší koupat ve vaně (naděláte si míň nepořádku), někdo preferuje lavor nebo umyvadlo, je to třeba vyzkoušet. Na dno dejte kus látky (ručník nebo hadru), aby mu to neklouzalo. Napusťte do vany trochu vody, potkana namočte a namydlete troškou šamponu (protože potkana nemyjete často, druh není podstatný, osobně bych doporučila spíš šampon pro psy). Důkladně namydlete a poté opláchněte vzpouzejícího se a vřískajícího ukřivděnce. Zvíře osušte a držte nějakou dobu v teple, aby se předešlo nachlazení. Nenamáčejte potkanovi hlavu, aby mu nenatekla voda do uší.
V rámci běžné zdravotní péče je také dobré kontrolovat hlodáky. K prevenci jejich přerůstání (rostou neustále) je dobré podávat tvrdé pečivo.

Nejčastější zdravotní problémy
Předem bych ráda upozornila, že pokud máte pochybnosti o zdravotním stavu svého potkana, zkuste si nejprve projít některé z dostupných internetových stránek, navštívit diskusní fóra či přímo kontaktovat zkušeného chovatele. V každém případě doporučuji navštívit veterináře, je vždy lépe zaplatit nějaké peníze za radu veterináře, než něco zanedbat a potom si to vyčítat. Nejčastější jsou onemocnění dýchacího ústrojí, kožní problémy a bohužel nádory.

Porfyrin je organická sloučenina, produkovaná Harderovou žlázou (slzná žláza třetího víčka uložená ve tkáni očních spojivek). Sekret této žlázy má podobnou barvu jako krev. Objevuje se okolo očí a nosu. Často způsobuje u chovatelů paniku. K té však není vždycky důvod. Občasný slabý výskyt porfyrinu je u potkanů normální. Objevuje-li se však pravidelně nebo trvale ve velkém množství, měl by starostlivý chovatel zpozornět. Zvýšené vylučování této látky se totiž objevuje u potkanů, kteří jsou vystaveni stresové zátěži (potkani jsou na stres velmi citliví), trpí nějakou nemocí nebo mají špatnou výživu.

Kožní problémy
Jsou, troufám si tvrdit, po rakovině nejčastějším zdravotním problémem, se kterým se v chovu potkanů můžeme setkat. Mohou mít různou příčinu a různě se projevovat. Uvedu proto alespoň některé z nich. Nejčastějším příznakem je úporné svědění, které nutí zvíře k neustálému škrábání se; v důsledku toho má potkan zakrátko kůži pokrytou stroupky, které si opakovaně škrábáním strhává, takže situace se nelepší, spíš naopak. S tím je spojeno téměř vždy také vypadávání chlupů v místě postižení. Tyto projevy mohou mít tyto příčiny (pokud je mi známo): vnější parazity, přemíra bílkovin v potravě nebo alergie.
Proti vnějším parazitům (např. všenkám) je možné použít některý z volně dostupných prostředků, např. Frontline. Poměrně častým onemocněním je také svrab, způsobovaný zákožkou svrabovou. V takovém případě je nejlepší vyhledat veterináře, který aplikuje nejčastěji Ivomec.
U samců často dochází ke kožním problémům v důsledku nadměrného příjmu bílkovin. Proto je dobré nejprve preventivně vyloučit z krmiva všechny bílkovinné složky a čekat, jestli se stav potkánka nezlepší.
V případě alergií je opět nejlépe konzultovat individuální případy s veterinářem, který pravděpodobně doporučí koupele a celkový způsob péče (změna typu podestýlky apod.).

Onemocnění dýchacího ústrojí
Mohou mít různé příčiny. Buď se potkan nachladil např. při pobytu venku v chladném počasí, při běhání po studené podlaze nebo máte klec postavenou v průvanu. Další příčinou může být nakažení mykoplazmózou. Ta je způsobována bakteriemi (Mycoplasma pulmonis), které žijí v horních cestách dýchacích téměř všech potkanů a myší a aktivují se při oslabení organismu. Mezi hlavní příznaky patří kašlání, kýchání, namáhavé dýchání, vlhký nos, vylučování porfyrinu (viz níže). Zvíře může také sedět nahrbené v koutě se zježenou srstí, může ztrácet zájem o potravu, hubnout. Neléčené nachlazení může skončit až zápalem plic a smrtí potkana.
Účinná léčba se provádí antibiotiky, proto při prvních příznacích dýchacích obtíží vezměte zvíře k veterináři, který stanoví nejvhodnější lék, dávkování a způsob aplikace. Platí: čím dřív s léčbou začnete, tím větší je pravděpodobnost, že bude úspěšná. Preventivně je vhodné umístit klece mimo průvan, používat bezprašnou podestýlku, která zamezí dráždění dýchacích cest a očí. Důležitá je rovněž důsledná karanténa nově příchozích zvířat (alespoň 2 týdny, v této době by se objevily případné příznaky nakažení).

Nádory
Nádory mohou být dvojího charakteru, zhoubné a nezhoubné. Zhoubné rakovinné nádory jsou patrně nejčastější příčinou úmrtí potkanů. Náchylnost k nádorovým onemocněním je dědičná záležitost. To jestli je nádor maligní (zhoubný) nebo benigní (nezhoubný) se pozná jedině histologickým vyšetřením, na které lékař odešle kousek tkáně nádoru.
Nádory jsou útvary na povrchu těla, viditelné pouhým okem, rostou hodně rychle a mohou dosáhnout značných rozměrů. Zpočátku nemají na kondici zvířete vliv, v pozdějších stádiích ovlivňují jeho celkový stav – potkan přestává žrát, hubne, je apatický.
Jak se dá postupovat, má-li váš potkánek nádor? Přicházejí v úvahu prakticky 2 řešení. První z nich je nechat potkana žít tak dlouho, dokud nezačne evidentně strádat a potom ho nechat šetrně utratit. Zní to hrozně, ale konec je neodvratný, proto je nelidské nechat zvířátko zbytečně trpět. Druhou možností je nechat potkanovi nádor odoperovat. Obecně se tato metoda doporučuje u zvířat mladších, která jsou v dobré kondici. Je třeba si uvědomit, že samotný operativní zákrok představuje značnou zátěž kladenou na organismus. Špatně odhadnutá narkóza může způsobit poškození nervového systému (projevuje se ochrnutím nebo epileptickými záchvaty), případně se potkan vůbec nemusí z uspání probrat. Kromě toho se může růst nádoru obnovit, není-li zhoubná tkáň odebrána úplně. Metastáze se u potkanů vyskytují vzácně. Samice trpí nezhoubnými nádory mléčné žlázy, u potkanů se také mohou vyskytnout nezhoubné tukové nádory.
Poraďte se s dobrým veterinářem a postupujte podle jeho doporučení. Nedělejte však ukvapené závěry, zvíře může s nádorem žít ještě delší dobu hezký život. Apeluji však na všechny chovatele: neprodlužujte zbytečně utrpení zvířete.

Otlaky
Otlaky jsou tvořeny zrohovatělou kůží, jsou bolestivé, vyskytují se zejména na zadních nohou. Otlaky bývají většinou způsobovány drátěnou podlahou pater klecí, proto vždycky dbejte na to, aby poličky byly z plného materiálu (dřevo, plast), jinak riskujete kromě otlaků také deformace končetin. Riziko vzniku otlaků se zvyšuje s věkem a tělesnou hmotností potkana.
Léčba je zdlouhavá a ne vždy vede ke kýženým výsledkům. Spočívá zejména v pravidelné desinfekci postižených míst a změně prostředí – je třeba používat měkkou podestýlku – bezprašné hobliny a seno (Pozor! Může obsazovat roztoče). Nezanedbejte první příznaky, otlaky vyvinout v pododermatitidu (vředové onemocnění zadních končetin).

Úrazy a otravy
Pokud máte potkánka puštěného na volno, je třeba dávat dobrý pozor, aby všetečné zvířátko nepřišlo k úrazu. Nejčastější bývá přejetí kusem nábytku, přiskřípnutí do dveří, úraz el. proudem, pád či střet s jiným domácím zvířetem (pes, kočka) a v neposledním případě otrava nebo pozření něčeho nestravitelného, co může poškodit trávicí trakt. V případě úrazu či otravy jednoznačně doporučuji návštěvu veterináře.

Závěrem
Výše uvedené zdaleka není vyčerpávajícím přehledem všech zdravotních komplikací, které se mohou vašemu mazlíčkovi přihodit. Jak už bylo řečeno výše, je lepší „přehnaná“ péče než zanedbání.
Problém někdy bývá sehnat opravdu dobrého a kvalifikovaného veterináře. Já osobně chodím na Kliniku pro drobné savce VF v Brně. Pro ty z vás, kteří jsou poněkud z daleka a váhají mohu návštěvu tohoto zařízení jen doporučit, já i moji potkánci máme s tamějšími lékaři jen ty nejlepší zkušenosti.

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz